Zajímavosti o zbrani
Za nedlouho poté, co císařská armáda adoptovala pušku typ 30, pocítilo také císařské námořnictvo potřebu zavést do výzbroje moderní pušku, která by nahradila zastaralé pušky Murata typ 22, ráže 8mm. Jelikož si námořnictvo uvědomovalo slabiny pušek Typ 30, pověřilo společnost Tokyo Arsenal vývojem a výrobou vylepšené verze této pušky. Tímto úkolem byl ve společnosti Tokyo Arsenal poveřen kapitán Kijiro Nambu. První zbraně k odzkoušení byly dokončeny v roce 1902 a po rozsáhlém testování byly předány císařskému námořnictvu. Puška byla schválena a odiciálně zařazena do výzbroje pod označením "puška Typ 35", značící 35. rok období Meiji (= rok 1902).
Puška typ 35 je ve své podstatě vylepšeným modelem pušky typ 30, přičemž byly provedeny na pušce následující úpravy:
- pro snadnější manipulaci se závěrem došlo ke zvětšení a změně tvaru zakončení jeho kliky a to z kulatého na švestkové zakončení
- došlo k úpravě nábojové komory pro lepší nabíjení nábojů z nábojové schránky
- hlava závěru zůstala stále neotočná, ale došlo k jejímu vylepšení a závěr byl celkově zjednodušen
- došlo ke změně tvaru hmatníku vypouštění bicího mechanismu. Byl plošší namísto půlkruhového, širší a zdrsněný na vnitřní části
- novým prvkem se stala prachová krytka závěru, která bránila mechanismus závěru před kontaminací prachem nebo pískem. Jedná se o první zbraň, kde byl tento prvek použit a vznikl z něho fenomén, který se používá až do dnešní doby (například M-4/M-16). Pro otevření nebo zavření prachové krytky je vyžadován u pušky typ 35 separátní pohyb, později byl ale její koncept změněn tak, že se posouvala společně se závěrem zbraně (viz Arisaka 38 nebo 99). Prachová krytka má na obou bocích prolis a zapadá do žeber na bocích pouzdra závěru, po kterých se posouvá
- došlo také k zásadní konstrukční změně překlápěcího rámečkového hledí. Tato nová konstrukce hledí u Arisaky Typ 35 ale není původem japosnký nápad, můžeme ho nalézt již dříve například na pušce holandský Mannlicher 1895
- celkově došlo ke zvýšení bezpečnosti pušky v případě prasknutí nábojnice při výstřelu nebo případném proražení zápalky náboje. Na závěru byl přidán velký oválný plynový kanálek, namísto díry malého průměru, jako tomu bylo u Arisaky Typ 30. Tím došlo k efektivnějšímu vyvedení plynů do volného prostoru ze závěru směrem na pravou stranu. Pokud byla zasunuta prachová krytka do zadní polohy, tak k odvodu plynů sloužily dva otvory v její zadní části. Nicméně na Arisace Typ 35 přibyl další konstrukční prvek a to speciální žebro na závěru, které uzavíralo drážku pro vytahovač v pouzdře závěru a případné plyny v pouzdře závěru utěsňovalo. Ty následně unikaly směrem nahoru mimo obličeje střelce dvěma otvory vyvrtanými na horní straně pouzdra závěru, které jsou shodné u obou typů Typ 35 i Typ 30. Za stejným účelem zvýšení bezpečnosti byla výrazně zvětšená i matice úderníku, zabraňující potenciálnímu zranění střelce.
Pušky typ 35 byly standardní zbraní námořnictva jen do roku 1905, kdy byla přijata do výzbroje japonské armády puška Typ 38 namísto pušky Typ 30. V tomto světle nové armádní zbraně začalo i námořnictvo považovat pušky Typ 35 za zastaralé a nahrazovat je také puškami Typ 38. Výroba pušek Typ 35 nedosáhla takových objemů, jako tomu bylo u aramádních pušek Typ 30, kterých bylo vyrobeno řádově půl miliónu kusů, ale v případě pušek Typ 35 pro námořnictvo zůstalo u výroby necelých 37.000 kusů. Pušky Typ 35 však hromadně likvidovány nebyly, byly nabízeny k prodeji právě Siamu, jiné byly komorovány na náboj 7,92 mauser a pravděpodobně prodány do Číny, kde byl tento náboj 7,92 velmi populární.
Zbraň měla mušku typu "obrácené V" bez chrániče mušky, leštěnou vytěrákovou tyčku o délce 747mm, hledí stavitelné po 100 metrech v rozmezí 300 až 2000 metrů. Pažba pušky je dvoudílná s krátkou vrchní částí předpažbí, zakončení kliky závěru má tvar švestky. Pušky byly stejně jako Typ 30 značeny na spodní straně pouzder závěrů 1-3 ciferným číslem (o systému značení pomocí montážních čísel a smyslu jeho užití je možné se dočíst v mém článku o pušce Ariska Typ 30). Povrchová úprava byla shodná s puškou Typ 30, povrch zbraní byl modřený, závěr leštěný v barvě kovu. Některé drobné díly jsou slámově zbarvené, jako je například spoušť, záchyt zásobníkové schránky nebo tlačítko uvolnění závěru z pouzdra. Toto tlačítko ale nemá narozdíl od pušky Typ 30 vertíkální drážkování, ale je hladké. Bezesporu zajímavým prvkem užitým na puškách typ 30 a 35 je vypouštění bicího mechanismu bez nutnosti zmáčknutí spouště. Obdobný vypouštěcí díl jako vertikální výstupek matice uderníku jsem doposud zaznamenal pouze na švédském mauseru m/94. Funkce vypouštění je identická jako u Arisaky Typ 30, při otočení o 90o po směru hodinových ručiček do svislé polohy dojde k vypuštění bicího mechanismu bez nutnosti stisknutí spouště. Následným zatažením směrem vzad za hmatník a otočením doleva je bicí mechanismus opět natažený a zbraň je připravena ke střelbě. Manuální pojistkou puška nedisponuje. Celý mechanismus vypouštění lze ale využít i tak, že v případě selhání náboje lze pouze tahem zpět za hmatník bicí mechanismus rychle nabít a pouhým stiskem spouště se pokusit o další výstřel bez nutnosti manipulace se závěrem zbraně.
Zbraň neměla karabinovou verzi. Karabiny sloužily v japonské armádě především u kavelérie, námořnictvo však v době vzniku pušky typ 35 žádnou obdobnou jednotku tohoto typu neměla. Bajonet typ 35 byl mírně modifikovanou verzí bajonetu typ 30, určený výhradně pro tuto pušku. Rozměry obou bajonetů jsou téměř identické, rozdílem u bajonetu typ 35 je užití odpružené západky, která zahákne bajonet v pochvě, v době kdy není používán.
Malé množství pěchotních pušek a karabin Typ 30, stejně tak i později námořních pušek Typ 35 bylo dodáno Japonskem k odzkoušení Siamu s vidinou uzavření kontraktu na dodávky některé z těchto zbraní. Zbraně byly sice odzkoušeny, ale k nákupu jejich většího množství čí adopci do siamské armády nikdy nedošlo. Siam chtěl standardizovat zbraň nejvyšší kvality a koncepce. Čímž se v budoucnu staly "siamské mausery", dlouhé pušky typ 45+46 a karabiny typ 47. Zbraně byly na dlouhá léta uskladněny, než byly následně předány siamské královské armádě a označeny armádním symbolem charkrou v zadní části pouzdra závěru. Takto byly označeny pouze dlouhé pušky typ 30 a 35, karabiny typ 30 nikoliv. Pušky typ 30 byly narozdíl od pušek typ 35 pravděpodobně využívány v siamské armádě k tréninkovým účelům. Jsem rád, že se mi origiánální zbraně, pěchotní pušku typ 30 a námořní pušku typ 35, určené pro Siam, podařilo získat do mé sbírky. Výborně doplňují mou kolekci siamských masuerů typ 45, 46 a 47. Dle zahraniční literatury je dnes dochováno pouze 7 kusů pušky typ 30 a 22 kusů pušky typ 35, určených jako nabídka Siamu (počty takto dochovaných karabin typ 30 jsem nikde nezaznamenal). Pro zajímavost uvádím, že pušky Typ 35 byly na spodní straně pažby standardně značeny, ke které konkrétní námořní základně byly přiřazeny. Má puška nabízená později Siamu má na spodní straně pažby vzadu vyraženou kotvu, značící původní příslušnost k námořní základně Kure.
Puška je dále značena na vrchní straně pouzdra závěru v jeho přední části japonskou chrysantémou a označením typu zbraně "Typ 35" v japonštině. Sériové výrobní číslo a siamský symbol charkra jsou vyraženy v zadní části pouzdra závěru taktéž na jeho vrchní straně. Logo výrobce Tokyo Arsenal a finální inspekční značka se nachází na levé straně pouzdra závěru hned za prachovou krytkou.
Arisaka Typ 35 námořní puška Siam
