Za konstrukci pistole je zdopovědný Hugo Borchardt, který žil v letech 1845-1924. Narodil se v Německu a v šestnácti letech emigroval do USA, kde i získal občanství, spolupracoval s různými puškaři a stal se z něho zkušený odborník v oblasti zbraní. Účastnil se vývoje experimentálních revolverů s uzavřeným rámem a výklopným válcem ve společnosti Winchester, avšak první protoypy revolvěrů byly vyrobeny až poté, co společnost opustil. Nesl hlavní odpovědnost za vývoj pušky Sharp-Borchardt model 1878 ve firmě Sharps Rifle Company, jednalo se o jednorannou pušku s posuvným blokovým závěrem. V roce 1882 z důvodu nedostatku pracovního uplatnění odjel Hugo Brchardt zpět do Evropy, kdy za zmínku stojí jeho působení ve funkci ředitele zbrojní továrny na zbraně a stroje v Budapešti Fegyver és Gépgyár Rsezvény Társaság, jejímž významným akcionářem byl Isidor Loewe. V roce 1893 zkonstruoval jako konstruktér berlínské firmy Luwig Loewe & Co. samonabíjecí pistoli C-93. Označení C-93 je odvozeno od roku přihlášení patentu 1893 a německého Construktion. Společně se zbraní vyvinul Hugo Borchardt i náboj 7,65x25mm, který se vyznačoval absencí rošířeného okraje dna nábojnice, obecně zabraňující propadnutí náboje dovnitř válce/nábojové komory revoverů.
Borchardt C-93 je obecně považována za první komerčně úspěšnou samonabíjecí pistoli na světě. Používá kloubový závěr ovládaný vratnou zpruhou hodinového typu umístěnou v rozměrném pouzdře v zadní části rámu a má uzamčený závěr. Když se podíváme houběji do historie, kloubový závěr vychází konstrukčně z Maximova kulometu, na pistoli byl však použit poprvé. V případě Maximova kulometu 1883 a následně vylepšené verze 1885 se zákluzem hlavně se jednalo o první rychlopalnou zbraň s automatickým režimem střelby. Za první verze samonabíjecích pistolí jsou však považovány pistole Salvator Dormus a Schónberger-Laumann 1892. Pistole C-93 přinesla světu jako první zásadní konstrukční novinku a to užití vyjímatelného zásobníku umístěného v rukojeti pažby a to skutečně jako u první pistole na světě (tento nápad odnímatelného zásobníku Jamese Lee byl však prvně použit u pušek Lee Metford a Lee-Enfield). A s ním spojené tlačítko vypouštění zásobníku umístěné na levé straně nad pažbičkou za lučíkem spouště. Je potřeba říci, že se jednalo o vskutku nadčasové řešení, protože za posledních 120 let se příliš design zásobníků pistolí nezměnil. Zbraň je vybvena odnímatelnou dřevěnou nástavnou pažbou na zbůsob lehké karabiny pro zvýšení přesnosti při střelbě. Charakteristickým znakem pistole je téměř vertikální rukojeť.
Pistolí bylo vyrobeno něco málo přes 3.000 kusů. Přibližně 1.100 ks bylo vyrobeno společností Ludwig Loewe & Co a od tohoto výrobce pochází také moje pistole. Jedná se o vzácnější výrobní provedení. První prototyp byl vyroben v roce 1893, na přelomu let 1893 a 1894 byla zahájena výroba a probíhala v Ludwig Loewe až do konce roku 1896. Zbraň je na vrchní straně pouzdra závěru značena WAFFENFABRIK/LOEWE/BERLIN ve třech řádcích nad sebou, označením patentu D.R.P No.75837 na kloubu a SYSTEM BORCHADT. PATENT. na pravé straně pouzdra závěru. Po smrti Ludwiga Loeweho v roce 1886 převzal vedení společnosti jeho bratr Isidor. Ten vybudoval v roce 1896 zbrojní iméprium DWM (Deutsche Waffen- und Munitionsfabriken) sloučením svých zbrojařských aktivit a to konkrétně výroby zbraní v Berlíně a společnosti na výrobu munice Deutesche Metallpatronenfabrik AG se sídlem v Karlsruhe, jejíž sídlo přesunul také do Berlína. Do společnosti vložil akcie i dalších společností, které vlastnil a to Mauser, FN Belgie a budapešťské továrny na zbraně a stroje. V Berlíně byly vyráběny opakovací pušky typu Mauser, kulomety Maxim a pistole Parabellum. Oficální zahájení činnosti společnosti DWM je datováno k 1.1.1897 a v té době se jednalo o největší zbrojní závod na světě. Od roku 1897 byly pistole C-93 vyráběny právě ve společnosti DWM a to až do roku 1899. Na pravé straně pouzdřa závěru byly značeny SYSTEM BORCHARDT. PATENT./DEUTSCHE WAFFEN- UND MUNITIONSFABRIKEN./BERLIN opět ve třech řádcích nad sebou, kdy původní pistole Ludwig Loewe byla v tomto místě značena pouze pouze SYSTEM BORCHARDT. PATENT. a bylo ponecháno označení patentu na kloubu D.R.P No. 75837. Původní značení výrobce Waffenfabrik Loewe Berlin bylo logicky ze zančení zbraně vypuštěno. Společností DWM bylo vyrobeno přibližně 2.000 kusů pistolí, kdy informaci o nejvyšším zaznamenaném sériovém výrobním čísle jsem v literatuře nalezl 3.013.
Společnost Ludwig Loewe nabízela Borchardtovy pistole jak na civilní tak i vojenský trh, včetně zahraničních. Zbraň testovalo několik armád, ale žádná ji nezavedla do výzbroje. Testována byla německou armádní komisí pro zkoušení pušek a mimo jiné i armádními složkami v USA, kde ji shledali jako velmi přesnou zbraň pro střelbu na krátké vzdálenosti s dobrým vyvážením, malým zpětným rázem a výborným strojním zpracováním. Veřejnosti byla představena v roce 1896 na průmyslové výstavě v Berlíně. Zásadní zlom nastal až v moment, kdy švýcarská armáda projevila zájem zavést pistoli do své výzbroje a rozhodla se podrobit ji testům. Mělo se jednat o náhradu zastaralého armádního revolveru vzor 1882/93. Zkoušky proběhly ve Švýcarsku ve dnech 22-23.6.1897. I když výsledky testů byly vesměs pozitivní, Švýcaři vytýkali zbrani její velikost, nepraktičnost, nevhodnou ergonomii a požadovali zbraň v "menším balení". DWM požádalo Borchardta o přepracování pistole, ale ten odmítl s tím, že zbraň považuje v podstatě za dokonalou. Požadavek na nový design svěřil Loewe Georgi Lugerovi, který zastupoval společnost DWM u u armádních zkoušek pistole C-93 ve Švýcarsku. George Luger v té době pracoval jako obchdoní zástupce DWM, nabízel pistoli C-93 do USA, Belgie, Švýcarska, předváděl jejich Mauserovy pušky a Maximovy kulomety.
Luger pistoli přepracoval. Ponechal, avšak modifikoval kloubový závěr, zkrátil hlaveň, změnil neergonomický úhel rukojeti tvaru "T" a především odtranil objemné pouzdro vratné pružiny v zadní části rámu. Do rukojeti pistole umístil novou listovou vratnou pružinu. Náboj 7,65x25mm Borchardt byl přepracován na náboj 7,65x21mm Luger. Tím se zrodil fenomén, pistole Borchardt-Luger, později nazývaná Parabellum. Pistole Parabellum 1900 byla přijata do výzbroje švýcarské armády 4.5.1900. Pistole prošla dalším vývojem, kdy nejzásadnějším milníkem byl vznik nového náboje s větším zastavovacím účinkem 9mm Luger (9x19). Německé námořnictvo zavedlo v roce 1904 do výzbroje pistoli P.04 v ráži 9mm Luger, nástavnou pažbou a délkou hlavně 150mm. To samé učinila v roce 1908 německá armáda, kdy přijala do výzbroje pistoli P.08 v ráži 9mm a s délkou hlavně 100mm. Od roku 1913 mají všechny pistole P.08 úchyt na nástavnou pažbu, i když k nim pažba nikdy vydávána nebyla. Od roku 1913 měla armáda také ve výzbroji ještě model LP.08 s s délkou hlavně 200mm a opět ráže 9mm Luger. Pistole měla osmipolohové hledí a nástavnou pažbu. To už je ale příběh jiné pistole.
I když se Hugo Borchardt pokusil učinit v letech 1907-1911 opožděné pokusy o patentování vylepšeného modelu, tak již byla v té době zjevná převaha pistole parabellum. C-93 však zůstává důležitým článkem ve vývoji moderních samonabíjecích pistolí. Byla první komerčně úspěšnou samonabíjecí pistolí, s kloubovým závěrem, vyjímatelným zásobníkem a bezokrajovou nábojnicí. V dnešní době se jedná o cenný sběratelský artikl. Součástí kufříku se zbraní, který vlastním, je následující příslušenství:
- dřevěný kufřík potažený černou kůží s originálním zámkem a klíčkem o rozměrech 38x19x9cm, uvnitř potažený zelenou plstí
- sčíslovaná pistole Borchardt C-93 včetně zásobníku
- 2 sčíslované náhradní zásobníky
- sčíslovaná dřevěná nástavná pažba
- odnímatelná lícnice pažby
- dřevěný zásobník označený GESETZLICH GESCHÜTZT s integrovanou skládací 3-dílnou mosaznou vytěrákovou tyčkou
- hnědé kožené pouzdro na pistoli
- olejnička s olejem v černém koženém pouzdře
- plechovka s vazelínou v černém koženém pouzdře
- ponosový řemen
- prodlužovací díl vytěrákové tyče
- držadlo šroubováku s dvěmi vyměnitelnými nástavci a dva vyražeče
