Historie zbraní
Dnešní Irán byl až do roku 1935 Persií. Významným panovníkem souvisejícím s historií zbraní a Iránu byl bývalý kozácký důstojník Réza Chán, který sesadil z trůnu vládnoucího Šáha Ahmada z dynastie Kadžarovců, založil dynastii Pahlaví a přijal titul Šáh Persie. Datoval se rok 1925 a Réza Šáh vládnul své zemi až do roku 1941. Byl výrazným autokratem a reformátorem, zahájil výstavbu průmyslu a železnic a v roce 1935 změnil název země na již zmiňovaný Irán. Za jeho vlády docházelo také k odklonu od tradičních spojenců Británie a Sovětského svazu směrem k Německu. Po vypuknutí druhé světové války a invazi německých vojsk do SSSR (operace Barbarossa, 22.6.1941) se Sověti a Britové začali obávat o svůj vliv v oblasti. V srpnu 1941 společně provedli vojenskou invazi do té doby neutrálního Iránu a réza Šáh byl donucen k rezignaci ve prospěch mladého prince Muhammada Rézy Pahlavího. Sám Réza odešel do exilu, kdy v roce 1944 zemřel v Johannesburgu. Sovětská a britská vojska zůstala v Iránu až do konce druhé světové války. Začátkem prosince roku 1943 se konala v Teheránu konference spojenců za účasti Churchilla, Roosvelta, ale i Stalina. Stalin opouštěl Sovětský svaz jen zřídka a byla to společně s Jaltskou konferencí (4.-11. února 1945) jediná schůzka vůdců Velké tojky před koncem druhé světové války v Evropě, které se Stalin osobně účastnil. Stalin na této konferenci poškádlil při večeři Churchilla návrhem na popravu 50.000 německých štábních důstojníků jako válečných zločinců. Churchilla toto natolik popudilo, že z místnosti odešel. Stalin, i když by poprav byl bezpochyby schopen, později Churchilla vyhledal a vysvětlil mu, že se jednalo o žert. Bohužel Stalinovým žertem nebyl požadavek na oblast celého východního Polska (oblast vymezenou Curzonovou línií po první světové válce a anektovanou Sověty po vpádu do Polska 17. září 1939, na základě paktu Ribbentrop-Molotov z 23.srpna 1939, jehož tajný dodatek hovořil právě o rozdělení Polska mezi Německo a Sovětský svaz). To však již nemá přímou souvislost s historií perských pistolí, jedná se ale historickou zajímavost související právě s historií Iránu.
Ale vraťme se zpět do roku 1935 a období vlády Šáha Rézy. Němci využili svých diplomatických dovedností a šáhova protibritského naladění a podařilo se jim vytvořit vzájemně přátelské a vřelé prostředí. Možná právě díky tomuto vývoji obdržel Mauser 28. ledna 1935 poptávku na nákup Lugerových pistolí Parabellum, zaslanou perským vojenským ataché, generálem Ismaelem Khanem, zastupující delegaci Iránské armády zformovanou ve švýcarském Bernu. Khan kontaktoval Mauser a chtěl získat ceny pistolí Parabellum. Během roku 1935 si obě strany vyměnili sedm dalších dopisů. 20. ledna 1936 Mauser obdržel ze strany Iránců objednávku na 3.000 kusů pistolí P.08 a na 1.000 kusu pistolí dělostřeleckého modelu LP.08. Pistole P.08 byla identická jako standardní Lugerova pistole firmy Mauser té doby. Pistole LP.08 byla vyráběna z dílů (jako hlavně a rámy) převezených z DWM do Obendorfu v roce 1930. Iránci chtěli značení pistolí pouze ve Farsí, tudíž i značení "Mauser" muselo být přeloženo do Farsí. Na pravé straně závěru nalezneme oficiální označení zbraně "1314", tektéž ve Farsí (muslimský kalendář začíná v roce 622, tudíž označení 1314 odpovídá našemu roku 1936). Mauser musel vyrobit z části hledí nová, protože cejchování bylo také požadováno ve farsí. Narozdíl od verze pistole P.08 má dělostřelecký model vyšší základnu mušky a je na ní velmi dobře čitelná ověřovací značka C/U (dvojitá korunka/U).
Zajímavé je sledovat, jak v průběhu roční komunikace mezi Iránci a firmou Mauser docházelo ke značnému vývoji v cenové politice. Mauser v počátcích cenu výrazně nadhodnotil a až poté, co bylo zjevné, že mají Iránci seriózní zajem o koupi, byly nabídnuty lepší podmínky. Původní cena 70 říšských marek za krátkou pistoli v ráži 7,65 mm pro dodávku 1.000 kusů klesla na 59 říšských marek za výrobně dražší provedení v ráži 9mm Luger pro dodávku 3.000 kusů a to včetně extra zásobníku. Pro verzi pistole LP.08 byla počáteční cena stanovena na 72 říšských marek pro dodávku 1.000 kusů v ráži 7,65mm a konečná cena činila 79 říšských marek pro 1.000 kusů pistolí v ráži 9mm a to s extra zásobníkem, koženým pouzdrem a nástavnou pažbou. Objednávka z roku 1936 na 3.000ks pistolí P.08 a 1.000ks pistolí LP.08 zůstala jedinou, žádné další pistole si iránská armáda neobjednala. Dochoval se výkres č. 1MB12-1 rámu pistole, který obsahuje narozdíl od dodaných pistolí hrbol na rámu pistole, u nás nazývaný "prdelka". Výkres obsahuje nápis "zajištěno" ve farsí a je datován k 15. březnu 1937, čili k datu, když již byly pistole z kontraktu 1935-1936 Iránu vydodány. Z toho lze usuzovat, že Mauser očekával další objednávku či objednávky na perské Lugery. K ničemu takovému však již nedošlo.
- 1.000ks pistolí P.08 bylo Iránu dodáno 19-20. května 1936 a měla sériová čísla od 21 od 1020
- 1.000ks pistolí P.08 bylo dodáno Iránu 18. června 1936 a měla sériová čísla od 1021 do 2020
- pro zbývajících 980 dodaných pistolí P.08 nejsou jakkoliv známa data dodávek. Existují však fyzicky pistole P.08 v rozsahu sériových čísel 2021-3000 a předopklad, že byly dodány v říjnu roku 1936
- pro 1.000 ksuů pistolí LP.08 je stejně tak nejasný datum dodání do Iránu (rok 1937?), jedná se o sériová čísla 3001-4000
9. června roku 1936 proběhl v Obendorfu test trvanlivosti zbraně. Test byl proveden iránskými vojenskými kapitány, Homayounem a Batmanglidym, kterým sekundoval iránský inženýr Alizadeh. Pro tento test byla náhodně vybrána zbraň (v.č. 1500) a pět zásobníků. Před testem byly důkladně proměřeny vnitřní průmery hlavně. Výsledky testu byly následující:
1. Rychlost naměřená vypálením 10 nábojů: 309,62 m/s ve 12,5 metrech
2. Soustřel v 50 metrech: 8 výstřelů dávalo obrazec 7,5 x 9,3 centimetrů
3. Trvanlivost (použity náboje DWM 9mm speciálně vyrobené pro Irán): po každých 10 vystřílených zásobnících (=80 nábojů) byla hlaveň zchlazena ve vodě, po každých 50 vystřílených zásobnících (=400 výstřelů) byla pistole vyčištěna a naolejována, po 800, 1600, 2400, 3200 a 5000 výstřelech byla znovu změřena rychlost. Zůstala velmi podobná původní hodnotě, 310,59 m/s po 800 výstřelech a 309,86 m/s po 5000 výstřelech
ve stejných intervalech byla kontrolován opětovně také soustřel
- po 800 ranách: 12,5 x 7,7 cm
- po 1600 ranách: 16,7 x 8,2 cm
- po 2400 ranách: 14,5 x 10,4 cm
- po 3200 ranách: 17,3 x 10 cm
- po 5000 ranách: 11,1 x 12,7 cm
časy nutné k vyprázdnění zásobníků byly následující (včetně nabíjení, chlazení hlavní, čištění a olejování)
- pro 14 zásobníků (112 ran) 1 minuta 15 sekund
- pro 50 zásobníků (400 ran) 12 minut
- pro 100 zásobníků (800 ran) 26 minut
- pro 625 zásobníků (5000 ran) 2 hodiny a 10 minut
4. Nakonec byla opět proměřena hlaveň, vnitřní průměr zůstal beze změny. Pouze byl zjištěn tenký film niklu menší než 0,01mm, střely byly niklovány
Závěr testu: nebyl zjištěn jakýkoliv problém s nabíjením, technicky a balisticky pistole a náboje obstály velmi dobře, což bylo stvrzeno protoklem s podpisy všch zůčastněných
Zajímavou, třetí variantou pistole je verze s "řezem". V osmdesátých letech 20. století pan Alan S. Kelley z Rigfieldu, v Cennecticatu v USA impotoval várku 39 pístolí Luger, pravděpodobně přímo z Iránu. 25 kusů z těchto pistolí bylo nabízeno prostřednictvím periodika Gun Report, zbývajících 14 pistolí bylo prodáno zjevně již před uveřejněním inzerátu. Pan Kelley se ve svém inzerátu zmiňuje, že bylo do Iránu prodáno firmou Mauser 50 kusů těchto pistolí s řezem. Sériová výrobní čísla 25 kusů zbraní nabízených k prodeji byla 1, 3, 5, 6, 7, 11, 13, 14, 15, 18, 24, 26, 27, 31, 32, 33, 34, 37, 40, 43, 45, 46, 47 a 50. Dvacátou pátou pistolí byla s výrobním číslem 78, ale jednalo se o standardní dodanou pistoli P.08, na které byl proveden řez přímo v Iránu. Nejlevnější pistolí v nabídce byla právě ta s číslem 78 nabízená za 185 dolarů, ceny se však "šplhaly" až ke 3.000 dolarům za 6 kusů zbraní v perfektním stavu. Pro někoho může být zajímavá i detailní informace, že 5 pistolí mělo ověřovací značku C/U na levé straně závěru (v.č. 13, 24, 33, 45, 47), 7 pistolí mělo značení písmenem "G" na komoře (v.č. 6, 7, 14, 26, 32, 37, 50) a 8 pistolí mělo sčíslovaný zásobník (v.č. 3, 5, 7, 18, 24, 31, 37, 40). Jelikož sériová výrobní čísla pro dodávku pistolí P.08 se pohybují v rozsahu 21-3.000 a pistole s řezem mají v.č. 1-50, lze usuzovat, že se jednalo o samostatnou dodávku pistolí s vlastní číselnou řadou.
To, co zbylo z 3.980 kusů dodaných pistolí P.08/LP.08 bylo vyřazeno ze služby někdy před rokem 1971. Zastaralé pistole Luger byly společně s C96, PPK a FN Browning získány jako balík a dopraveny do Anglie obchodníkem Chamnerem. Stav zbraní dopravených zbraní do Anglie však nebyl nijak dobrý, za což mohlo i nedostatečné balení v průběhu přepravy. A tak zbraně byly přetříděny a ty ve slušném stavu byly nabídnuty k prodeji. Prvně byly perské Lugery nabízeny sběratelům dne 9. listopadu 1973 ve Švýcarsku s inzerátem v La Gazette des Carabiniers Suisses, za což byla zodpovědná společnost J. Schafroth of Basel. V roce 1977 německá firma Frankonia získala 120 kusů z těchto perských pistolí dělostřelecké verze LP.08 a to splečně s dvěma bednami obsahující pažby a kožená pouzdra. Pažby nebyly sčíslovány se zbraněmi (což je případ i mé zbraně) nebo jen jeich minimum. Z důvodu tamní legislativy, drobná ověřovací značka byla vyražena na tyto pistole na rám, v oblasti vlevo nad spouští. Během jenoho roku byly zbraně rozprodány.
Pistoli mám v krátkém i dlouhém provedení, obě v krásném stavu, přičemž pistole LP.08 nese na levé straně na hlavni a boční destičce známky nošení v pouzdře. K dlouhé pistoli mám také originální příslušenství: kožené pouzdro na pistoli s ponosovým řemenem, na němž je také navlečeno kožené pouzdro na dva zásobníky a je na něm nanýtována kovová přezka, dále odnímatelnou dřevěnou nástavnou pažbu spojenou s pouzdrem na jeho zadní straně (číslo pažby se ale neshoduje se s číslem pistole a má číslování 3988 ve Farsi), montážní klíč (který má vlastní kapsu na vnitřní straně klopy pouzdra) a vytěrákovou tyčku s dřevenou rukojetí v kapse na boku pouzdra. Pistole jsou kompletně sčíslovány včetně zásobníků, kompletně ve Farsi, avšak mimo pažby. Číslování můžeme nalézt téměř na všech součástkách, tak jak bývá zvyklostí u německých zbraní. Ve Farsí je veškeré značení zbraní, včetně polohy pojistky, jedná se tím pravděpodobně o nejexotičtěji značené pistole parabellum, které kdy byly vyrobeny. Značeny jsou na kloubu nápisem ZBROJNÍ TOVÁRNA MAUSER a na horní straně pouzdra závěru iránským státním znakem, přičemž se jedná o vyobrazení lva držícího v pravé přední tlapě šavli na pozadí vycházejícího slunce. Kolem je obklopen věncem z dubových a olivových ratolestí s výraznou stylizovanou šáhovou korunkovou na vrcholu znaku. Na pravé straně pouzdra závěru krátké pistole v oblasti nad lučíkem je ve farsí vyraženo značení KRÁTKÉ PARABELLUM VZOR 1314 následované královskou kounkou dynastie Pahlaví. Nápis na dlouhé pistoli se liší, dle soudního překladatele se jedná o DLOUHÉ PARABELLUM VZOR 1345 opět s vyraženou královskou korunkou. Význam datování 1345 mi není znám. Na zbraních můžeme najít ověřovací značky C/U (dvojitá korunka/u), korunka před označením modelu je značkou přejímací. Obě pistole mají na zadním hřbetu pažby drážkování pro uchycení nástavné pažby. Komu měly pistole v Iránu sloužit není jasné.
