ÚVOD, VÝVOJ:

V 70. letech devatenáctého století japonská armáda, ale i námořnictvo přijaly do své výzbroje ruskou verzi revolveru Model 3 Smith&Wesson ráže .44. Jednalo se v té době o první a jedinou krátkou služební zbraň, kterou Japonci do své výzbroje přijali. Revolvery byly určeny spíše pro nižší hodnosti, vyšší důstojníci v Japonsku v té době palné zbraně u sebe nenosili a ani to u nich nebylo vyžadováno, preferovali spíše meč. V roce 1887 padlo rozhodnutí nahradit Model 3 revolverem, který bude vyroben a především vyvinut v Japonsku. Hned v následujícím roce 1888 začala společnost Tokyo Artillery Arsenal s vývojem této zbraně a po šesti letech 29. března 1894 byl nový revolver přijat do výzbroje japonské armády. V námořnictvu revolver S&W Model 3 vydržel až do roku 1909, kdy byl nahrazen modifikovanou verzí pistole Nambu 1902, tzv. "Papa". Revolver Typ 26 ve výzbroji námořnictva tudíž nikdy nefiguroval. Oficiální japonské označení zbraně znělo Revolver Typ 26, kdy na pravé straně rámu většiny revolverů je vyražen název "26 Rok Typ" v japonských Kanji znacích. Jednalo se o 26. rok vládnutí japonského císaře Meiji, vlastním jménem Mutsuhito, což odpovídá našemu roku 1893 dle gregoriánského kalendáře. Japonci raději zvolili pro oficiální označení revolveru rok 1893, kdy byl dokončen jeho vývoj, než rok 1894, kdy byl přijat oficiálně do výzbroje. Revolver Typ 26 byl první "domácí" krátkou zbraní, která kdy byla oficiálně přijata do armádní výzbroje. Není příliš velkým překvapením, že se konstrukčně jedná po vzoru soudobých revolverů Smith&Wesson o tzv. "top break", čili zalamovací revolver, kdy se hlaveň ústím sklápí společně s válcem dolů a vyhazovač automaticky vyhazuje vystřelené nábojnice.

KONSTRUKCE:

Revolver Typ 26 je pouze dvojčinný (DAO) revolver s kapacitou válce na 6 nábojů, komorovaný v ráži 9x22 mm. Válec revolveru je pro odlehčení žlábkovaný. Pouze dvojčinný mechanismus je důvodem dlouhého chodu spouště, což ale není největší slabinou revolveru. Hlavním konstrukčním nedostatkem je uzamykání válce, ke kterému dochází pouze v moment úplného natažení bicího kohoutu a při úplném stisknutí spouště, kdy ozub spouště zapadne do příslušného vybrání v zadní části válce. Nejedná se o příliš šťastné řešení, neboť po opětovném uvolnění spouště po výstřelu se může válec volně otáčet. Což při bojovém užití může být problém, když dojde k nechtěnému pootočení válce vystřelenou nábojnicí nebo prázdnou komorou do polohy pro další výstřel. Revolver je však potřeba posuzovat v kontextu vývoje konce 19. století, kdy se do jeho vývoje pustila země s nulovými zkušenostmi v oblasti konstrukce krátkých palných zbraní a jejich taktického využití. Náboj 9x22 mm byl vyvinut společně s revolverem Typ  26 a to pouze pro tento revolver, jedná se o výhradně japonský náboj a v jiné zbrani užíván nebyl. Náboje jsou vzácné, mnohem vzácnější často i než samotné revolvery. Do dnešní doby se dochovalo jen několik málo exemplářů slepých nábojů. Což platí ostatně o japonských nábojích obecně, že jsou vzácně dostupné, originální náboje 8mm do pistole Nambu (8x22 mm) jsem sháněl několik let, ale nakonec se mi to povedlo a to včetně originálních krabiček. Náboj 9x22 mm je náboj se středovým zápalem, s olověnou střelou bez pláště a dodávaly se v krabičkách po 50 kusech o rozměrech 100x50x33 mm. Do roku 1900 byly náboje plněny černým prachem, po tomto datu byl užíván prach bezdýmový. Úsťová rychlost střely byla oficiálně udávána mezi 198-228 m/s. Zajímavostí tohoto revolveru je, že komory válce mají osazení v zadní části a nábojnice jsou do válce úplně zapuštěny. Toto řešení si Japonci vypůjčili od Coltu z jejich "House Revolveru" 1871. Zjevně se Japoncům v průběhu vývoje dostalo pár těchto Coltových revolverů do ruky a tak se jimi inspirovali. Pro nabití nebo vybití revolveru, kdy vybití všech 6 komor probíhá najednou, je potřeba před sklopením hlaveň z rámu odemknout přizvednutím odpružené páčky v její zadní části.

ROZBORKA:

Čím je ale revolver unikátní v kladném slova smyslu je to, jak jednoduše lze revolver rozebrat pro čištění nebo drobné opravy bez použití jakéhokoliv nářadí. Probíhá to tak, po sklopení hlavně a kontrole vybití, že se lučík spouště v jeho zadní části zmáčkne směrem dopředu (za tímto účelem je lučík na zadní straně zdrsněn), tím je uvolněn z trnu rámu a poté se otočí kolem čepu směrem dopředu. Tímto dojde k uvolnění otočné krycí destičky na levé straně rámu. Bohužel některé revolvery jsou znetvořeny od šroubováků a nehtů, kdy se jejich majitelé pokouší odklopit krycí destičku rámu bez předchozího uvolnění lučíku spouště. V tento moment je možné také vysunout směrem nahoru levou pažbičku pro odkrytí bicího mechanismu. Možná je i demontáž samotného válce, kdy se vyšroubuje otáčením proti směru hodinových ručiček.

DESIGN:

Revolver nedisponuje příliš velkou rukojetí a tudíž ani komfortem pro pevný úchop. Navíc kolem sériového výrobního čísla 53.000 došlo k rozšíření lučíku spouště a to výhradně v jeho zadní části, což u revolverů pozdější výroby problematický úchop ještě zhoršilo. Pažbičky všech verzí revolverů mají jemné zdrsnění/checkering a to vyjma raritní verze označované jako "poslední provedení", kdy mají pažbičky rukojeti vodorovné drážkování s 18 drážkami. Výrobní provedení pažbiček je dřevěné, původně z filipínského mahagonu, ale od sériového čísla 130 byly vyráběny výhradně bukové. Na spodní straně rukojeti jsou revolvery vybaveny otočným okem pro závěsnou šňůru. Řemeslné zpracování revolverů včetně povrchové úpravy je na velmi vysoké úrovni, obecně lez říci, že patří k tomu nejlepšímu ze zbraní té doby. Já mám revolvery Typ 26 dva, lišící se výrobním provedením. Vzhledem k více jak 40 leté službě je obtížné najít zachovalé kusy, ale mně se povedlo získat do své sbírky oba revolvery ve výborném stavu. Revolver se skládá celkem z 35 součástek. Muška revolveru je jednoduchá ve tvaru půlměsíce zajištěná malým kolíkem na základně hlavně, hledí je opět jednoduché a tvoří ho pouze vyfrézovaná drážka tvaru "U". Na spodní části rámu, v oblasti závěsného oka pod pažbičkami bývá na revolverech vyraženo několik finálních inspekčních značek, které byly raženy po finální rozměrové kontrole a úspěšném střeleckém odzkoušení revolveru.

HISTORICKÁ FAKTA:

Výrobcem revolverů byla společnost Tokyo Artillery Arsenal v Koishikawě v Tokiu a je odhadováno, že bylo vyrobeno od roku 1893 celkem 59.300 kusů těchto revolverů. Přesný datum ukončení výroby revolverů není znám. Pravděpodobně se ale bude jednat o 20. léta 20. století mezi léty 1920-1922. Jednak konec výroby bude souviset s koncem první světové války, kdy obecně docházelo k útlumu zbrojní výroby. Dle svědeckých výpovědí několika zaměstnanců, kteří na počátku 20. let dvacátého století ve zbrojním závodě v Koishikawě pracovali zde již žádná výroba revolverů Typu 26 neprobíhala. Naopak se zde zabývali generálními opravami a údržbou zbraní, včetně Typu 26. Ostatně tou dobou se revolvery jevily již jako zastaralé. Další důvodem pro skončení výroby revolverů mohla být jedna z nejhorších přírodních katastrof v novodobých dějinách lidstva a to zemětřesení, které zasáhlo Tokyo v roce 1923 a to přesně 2 minuty po polední 1. září. I když trvalo pouhých 15 vteřin, tak dosáhlo síly 8,3 stupně Richterovy škály a při tomto neštěstí zemřelo téměř 150 tisíc lidí, hmotné škody v té době přesáhly 4,5 miliardy dolarů a závod v Koishikawě byl těžce poškozen. Přibližně polovina výrobních kapacit zbrojovky byla zničena. Revolvery zaznamenaly dlouhou službu a sloužily až do konce 2. světové války. Sehrály důležitou úlohu v První čínsko-japonské válce v letech 1894-95 a následné Rusko-japonské válce v letech 1904-1905.

Důležitost revolverů Typ 26 ve výzbroji japonské armády začala klesat s příchodem samonabíjecích pistolí Nambu v roce 1903 a s oficiálním přijetím pistole Typ 14 do výzbroje v roce 1925 se revolvery Typ 26 staly vyloženě zastaralými, ale plnily ještě funkci záložních zbraní. Narozdíl od pistolí Typ 14 a Typ 94 nenesou revolvery Typ 26 žádné označení data výroby a tak je složité přiřadit k jednotlivým oblastem sériových výrobních čísel roky výroby. Za další žádné informace o vývoji a výrobě vojenských zbraní nebyly v Japonsku nikdy uveřejňovány a na sklonku druhé světové války byla většina těchto informací zničena.

V historickém kontextu Rusko-japonské války nemohu nezmínit jeden z klíčových okamžiků této války a to námořní bitvu obou velmocí, Ruska a Japonska v Cušimském průlivu v květnu roku 1905. Bylo to v době, kdy se parou hnané lodě nemusely obávat útoků letadel či ponorek. Ruská flotila utrpěla drtivou porážku. Vítězně z ní tedy vzešli Japonci pod vedením admirála Tóga, kdy spojenému loďstvu Japonska, označovaného jako Rengó Kantai velel z bitevní lodi Mikasa. Ve fotogalerii jsem přidal svou fotku z horní paluby Mikasy, která je dnes trvale "kotvena" v japonské Jokosuce. Na člověka zde vyloženě dýchne atmosféra té doby, císařského Japonska z přelomu devatenáctého a dvacátého století.

VARIANTY REVOLVERU:

Revolvery je možné kategorizovat dle následujících pěti výrobních provedení:

1) Zkušební série. Tyto revolvery byly vyrobeny v roce 1893 nebo nejpozději na počátku roku 1894 před jejich oficiálním přijetím do armádní výzbroje. Na konci devatenáctého století bylo zavedenou praxí u vojenských zbraní vyrobit zkušební dávku pro testování zbraní a odladění výrobních linek. V drtivé většině případů tyto zbraně neobsahovaly z vnějšku viditelná sériová výrobní čísla a stejně tak tomu bylo i u revolveru Typ 26. Některé revolvery Typ 26 neměly na rámu vůbec žádné značení, některé neměly jen sériové výrobní číslo. Cílem absence sériových výrobních čísel bylo, aby bylo ihned identifikovatelné, že se jedná o validační vzorky a zbraně nemají být užívány pro službu v armádě. Ale realita byla nakonec úplně jiná a některé z těchto revolverů nakonec do armádní výzbroje přijaty byly a za tímto účelem byly na rámu dodatečně doznačeny. Raženy byly 1-3 číslice, které se do té doby vyskytovaly jen interně na vnitřních součástech revolverů. Tato zkušební výrobní dávka spadala do rozsahu sériových výrobních čísel 1-499.

2) Standardní sériová výroba. Za standardní sériovou výrobu lze považovat oblast sériových výrobních čísel 500-58.900. Revolvery se vyznačují standardním značením na pravé straně rámu v podobě loga výrobce (prolínající se kanónové koule), označení modelu v japonštině a sériového výrobní číslo v arabských číslicích. Do čísla 10.000 bylo značení na rámu poměrně mělké, od tohoto číslo bylo ražení mnohem hlubší. Od čísla 30.000 byl navíc použit tlustší font písma. Všechny tyto revolvery mají jemné zdrsnění pažbiček. Standardní povrchovou úpravou sériově vyráběných revolverů bylo modření, respektive karbonování. Výsledný modřený povrch působí mělkým dojmem, je zrcadlově hladký a lesklý. Spoušť, kohout a drobné díly byly modřeny za tepla.

Z této standardní výrobní série vlastním ve sbírce revolver s výrobním číslem 31.525. Toto výrobní číslo jsem dohledal v zahraniční literatuře v evidenci dochovaných originálních kusů revolveru Typ 26.

3) Sériová výroba bez označení sériového výrobního čísla na rámu. Toto výrobní provedení má na pravé straně rámu vyraženo logo výrobce a označení modelu v japonštině, sériové výrobní číslo ale chybí (je raženo pouze skrytě). Nad důvody se můžeme pouze dohadovat a tyto revolvery se vyskytují náhodně po celou dobu sériové výroby. Jedním z možných vysvětlení je, že tyto revolvery byly prodány komerčně na civilní trh. Až do roku 1924 mohli Japonci tyto revolvery nabývat s minimálními omezeními a absence sériového výrobního čísla by naznačovala, že se nejedná o vojenský materiál.

4) Limitovaná modifikovaná poslední výroba. Jedná se pro sběratele o nejžádanější a nejhodnotnější výrobní provedení tohoto typu revolveru a zároveň se jedná pouze o několik málo vyrobených revolverů v oblasti sériových výrobních čísel 58.952-59.183. Revolvery se v zásadě od standardní výroby odlišují designem pažeb, kde mají vodorovné drážkování s 18 drážkami a kyselým modřením, kdy výsledný povrch je tmavší a hlubší. Dalšími drobnými rozdíly jsou jiné provedení zdrsnění na zadní straně lučíku nebo na spodní straně odklápěcí destičky na levé straně rámu. Logo výrobce na pravé straně rámu naznačuje, že tyto revolvery byly také vyrobeny ve výrobním závodě v Koishikawě v Tokiu, stejně jako ty sériově vyráběné. Pravděpodobně byly smontovány z již existujících dílů, tak aby byly díly po skončení sériové výroby ještě zužitkovány. Jednalo se o poslední období, kdy byly v Tokyo Arsenal ještě vyráběny malé zbraně, konkrétně mezi léty 1925-1935. Po rozsáhlé destrukci zbrojovky Tokyo Arsenal zemětřesením v roce 1923 byl oficiálně oznámen 22. října 1927 záměr rozprostřít zbrojní výrobu napříč Japonskem, aby nebyla soustředěna výhradně v Tokiu. Výroba malých zbraní byla převedena do Kokury, kde byl provoz oficiálně zahájen 1. listopadu 1933. Transfer ze zbrojovky v Tokiu byl dokončen ale až k 31. březnu 1935. Konkrétně se jednalo o přesun výroby pistole Typ 14, která se v Tokiu vyráběla od května 1928 do března 1935 a následně od dubna 1935 v Kokuře. To, že by byly revolvery vyrobeny již v Kokura Arsenal, kdy tato zbrojovka používala stejné logo překrývajících se kanónových koulí jako Tokyo Arsenal, vyvrací studie inspekčních značek.

Z této raritní edice vlastním revolver s výrobním číslem 59.124. "Součástí" toho kusu revolveru je i knižní publikace jednoho z předních světových badatelů v oblasti japonských zbraní, s vlastnoručním podpisem z 10. října roku 1988. Zmapována je existence pouhých 5 kusů tohoto výrobního provedení revolveru Typ 26 a to sériová výrobní čísla 59.085, 59.124 (moje zbraň), 59.154, 59.159 a 59.169. Další jiné kusy buď neexistují nebo se vyskytují v soukromých sbírkách neznámo kde.

5) "Rework". Jedná se o zbrojovkou repasované revolvery z období po skončení sériové výroby ve 20. letech dvacátého století. Jelikož "reworkované" revolvery pochází ze stejného období jako revolvery "poslední výroby", dostaly také po vzoru "modifikované poslední výroby" nové hlubší tmavší modření a střenky s vodorovným drážkováním na místo jemného zdrsnění.

Do dnešní doby se také dochovaly dva revolvery se sériovými výrobními čísly 24.464 nebo 29.220, u nichž se na různých místech vyskytují siamské znaky (dnešní Thajsko). Jakékoliv informace o exportních kontraktech revolveru Typ 26 ale nejsou známy. Vzácný je bez pochyby také jediný dochovaný kus revolveru s řezem, který sloužil k výcvikovým účelům.

KOMPLIKOVANÉ ZNAČENÍ REVOLVERŮ:

Samostatnou a poměrně komplikovanou problematikou je značení jednotlivých dílů revolverů Typ 26 a s tím související určení, zda se jedná o revolver v původním stavu nebo je smontován z několika zbraní jiných. Je potřeba si uvědomit, že Japonci standardně v sériovém výrobním procesu ve zbrojovce Tokyo Arsenal nepoužívali sčíslování, tak jak jej známe například z pušek typu Mauser, ale systém montážních a případně submontážních čísel a bylo tomu tak do značné míry i u revolverů Typ 26. Navíc systém značení těchto revolverů byl v průběhu let, kdy byly vyráběny, několikrát měněn. A ve výrobě často docházelo také k situaci, že na některých dílech číslování zcela chybí z důvodu opomenutí ve výrobě. Výsledkem je, že i revolvery, které jsou v plně originálním původním stavu jsou leckdy vydávány za upravené. Což potvrzuje i má osobní zkušenost, kdy jsem zakoupil revolver "standardní výroby" v aukční síni v USA a tam byl vydáván za raritu s tím, že na rámu je vyraženo sériové výrobní číslo 31.525 a na válci číslo 29. S vysvětlením, že došlo k zajímavé chybě ve výrobě a byl použit válec z revolveru se sériovým číslem o čtyři vyšší. Jak záhy vysvětlím, není tomu tak a oba revolvery, které vlastním jsou v krásném plně originálním stavu. Nejdříve je ale potřeba si krátce objasnit důvod použití tzv. montážních čísel, jež jsou pro všechny japonské zbraně tak typické. Montážní čísla se vyskytují na všech hlavních částech zbraní a nemají obecně jakoukoliv souvislost se sériovým výrobním číslem. Japonci běžně značili pistole, revolvery a pušky pomocí těchto montážních čísel, která zajišťovala sledovatelnost výroby jednotlivých komponent. Výrobní postup byl takový, že poté, co byly zbraně smontovány na "bílo", byly opět rozebrány a jednotlivé díly byly následně tepelně upravovány a modřeny. Montážní čísla posloužila svému účelu dobře, tak aby nedošlo k zamíchání jednotlivých dílů z různých zbraní ve vlastním výrobním procesu tepelného zpracování a modření. Až po následném opětovném sestavení zbraně a finální kontrole inspektorem byla na zbraně ražena finální sériová výrobní čísla. Nabízí se otázka, proč to Japonci dělali tak složitě, co se týká značení. Odpovědí je, že sériové číslo bylo raženo až po finální kontrole a pouze zbraně s vyraženým sériovým číslem mohly být zařazeny do armádní výzbroje. Takže nebylo možné razit sériová čísla na „nehotové“ zbraně. A nyní k samotnému značení dílů revolverů v průběhu jednotlivých let výroby.

* První specifikace výrobce Tokyo Artillery Arsenal vyžadovala, aby všechny hlavní díly sériově vyráběných revolverů byly označeny stejným číslem, jako je sériové výrobní číslo na rámu zbraně a inspekční značkou.

* Od sériového čísla 2133 se začíná nepravidelně objevovat submontážní číslo na válci a bicím kohoutu.

* Od čísla čísla 5523 bylo toto značení pomocí submontážních čísel zavedeno jako trvalé. Jednalo se o jedno nebo dvojciferné číslo obvykle vyražené na válci, pravé pažbičce, kohoutu a hlavni.

* Od čísla 6527 byla zavedena 2 submontážní čísla, obě se vyskytovala na válci, kohoutu a vytahovači, pouze jedno však na hlavni. Což je tedy i případ mého standardního revolveru a jak uvádím výše, číslo 29 na válci "standardního revolveru" neznamená chybu ve výrobě, ale submontážní číslo. Druhé submontážní číslo na válci je 5. Submontážní číslo hlavně je 58. Viz fotogalerie. Montáž revolverů probíhala vždy po etapách a pouze určenými specialisty zbrojovky. A submontážní číslo značí, že byla na konkrétním díle řádně provedena určitá specializovaná činnost.

* Od sériového výrobního čísla 10.000 byl zaveden systém značení pomocí montážních čísel, které jakkoliv nesouvisely se sériovým výrobním číslem. Jednalo se o 1, 2 nebo 3 ciferná čísla od 0 do 999, ale montážní čísla nebyla jakkoliv synchronizována s "tisícovými" bloky sériových výrobních čísel a předcházel jim vždy symbol v japonských znacích. Montážní čísla zajišťující sledovatelnost výroby byla užívána paralelně se submontážními čísly, která vydržela až do konce standardní výroby. Z tohoto popisu je evidentní, že systém značení dílů se postupně v Tokyo Arsenal vyvíjel různými cestami až do ustálené finální podoby montážních a submontážních čísel, která byla užívána později i na japonských puškách Arisaka.

* Od sériového čísla 20.000 až skrz sérii 30.000 došlo k opětovné menší změně, kdy poslední dvě nebo spíše tři číslice finálně raženého sériového výrobního čísla byly užity jako montážní číslo a opět jim předcházel japonský znak. Takto je značen i můj revolver standardní výroby na hlavních částech zbraně (s.v.č. 31.525). Viz fotogalerie.

* Od sériového čísla 40.000 došlo k návratu k metodice značení, kdy byla opět užita montážní čísla bez vazby na sériové výrobní číslo zbraně. A toto značení bylo poslední až do konce standardní výroby.

* "Poslední modifikovaná výroba" byla značena tak, že bylo užito nám známé sčíslování zbraní, kdy se se používala na značení dílů výhradně dvouciferná čísla shodná s posledním dvojčíslím sériových výrobních čísel zbraní a žádná montážní nebo submontážní čísla užita nebyla. Takto je sčíslován i můj revolver (s.v.č. 59.124). Viz fotogalerie.

* Tomuto popisu neodpovídá kategorie "rework", kdy se metody značení dílů mísí, díly byly různě přeznačovány nebo nemají označení žádné.

PŘÍSLUŠENSTVÍ:

K oběma revolverům vlastním i originální kožená pouzdra, čili 2 kusy. Což je samo o sobě dost raritní záležitost. Jedno pouzdro je světlejší, druhé tmavší, obě hnědé barvy. Pouzdra byla vyráběna z kvalitní hovězí usně. Obě pouzdra mají na boku možnost uchycení vytěrákové tyčky (ale ani u jednoho pouzdra není) a uvnitř uzavíratelnou kapsu na 9 milimetrové náboje. Pouzdra mají dvě možnosti uchycení, jednak jako opasková nebo mají možnost nošení přes rameno, ale řemen pro nošení přes rameno ani u jednoho pouzdra není součástí. Náboje se do nábojové kapsičky vkládají po jednom odděleně a napočítal jsem, že se jich do každého z pouzder vejde celkem 18, tedy na 3 naplnění válce. Pouzdra se vyráběla výhradně z kvalitní hovězí usně (jiné materiály na originální pouzdra nejsou zaznamenány) a existovala v těchto provedeních:

- původní provedení pouzder, jejichž charakteristikou je, že jsou černá a jsou velmi vzácná. Mají kapsu na náboje, ale možnost uchycení vytěrákové postrádají. Často dochází k záměně s pouzdry francouzských revolverů té doby, ale ty nemají kapsu na náboje

- pouzdra vyrobená společně se standardní sériovou výrobou revolverů a na vnitřní straně klopy jsou označeny symbolem Tokyo Arsenal, společně s inspekční značkou a rokem výroby

- vzhledem k dlouhé službě těchto revolverů vznikla ve 30. letech dvacátého století potřeba nových pouzder, která byla vyráběna různými společnostmi a uvnitř postrádají jakékoliv označení. Konstrukčně jsou stejná jako pouzdra Tokyo Arsenal a liší se jen v minimálních detailech a to i mezi jednotlivými výrobci. Z tohoto období pochází obě má pouzdra

- pouzdra poslední výroby, která připomínají pozdější pouzdra pistolí Typ 94 a nemají možnost uchycení vytěrákové tyčky a ani nemají standardní kapsu na náboje. Pouze disponují 6 poutky na uchycení 6 kusů nábojů, které jsou po uzavření klopy pouzdra skryty. Stejně tak nemají možnost nošení přes rameno. Údajně byly do dnešní doby zaznamenány pouze 3 kusy těchto pouzder

K revolverům existují ještě tato originální příslušenství. Kromě zmíněných 9 mm nábojů, vytěrákových tyček, kožených pouzder také závěsná šňůra a manuál. Já nevlastním nic z uvedeného kromě dvou pouzder.

NĚKOLIK SLOV NA ZÁVĚR:

Revolver Typ 26 byl výrazným milníkem ve vývoji japonských zbraní. Revolvery ve velmi dobrém stavu, které se mi podařilo sehnat jsou vzhledem k dlouho trvající službě relativně vzácné a sběrately japonských zbraní jsou žádané. Bývají obohacením každé sbírky tohoto druhu. Obvzláště, pokud se jedná o jiné než standardní výrobní provedení nebo rework a nebo ještě lépe o "poslední výrobní provedení", které je natolik vzácné, že je dnes zmapováno pouze 5 existujících exemplářů. Naopak se dají najít exempláře, které jsou díky dlouhotrvající službě ve velmi špatném stavu a jejichž hodnota je mizivá a slouží spíše jako zdroj náhradních dílů.