Tak hned na začátek uvedu, že o zbrani budu mluvit jen a jen v superlativech. Je to nejpřesnější a nejspolehlivější puška, kterou jsem kdy měl a bezpečně moje nejoblíbenější zbraň. Na 250 metrů dosahuji soustřelu středů zásahů u pěti ranných položek kolem 0,3 MOA (2-2,5 cm). Částečně je to také dáno, že jsem se zamiloval do ráže .338 lapua magnum. A také je to dáno skvělým puškohledem Kahles 624i s neskutečnou čistotou obrazu. Puškohled mám se záměrnou miliradánovou osnovou SKMR v první fokální rovině, klikáním 0,1 MRAD, stavitelnou paralaxou a zvětšením 6-24. Ráže .338 lapua magnum asi není úplně pro každého. Cenově je to ráže drahá (náboje HPBT, které používám jsou cenově srovnatelné s cenami mých nábojů .50 bmg A-MAX) a má silný zpětný ráz. Bez zkušeností se může jednat o bolestivou záležitost. Kamrád měl po deseti ranách další den ráno žluto modře oteklou tvář a to také není úplný začátečník. Ale narozdíl od ráže .50BMG je ráže .338LM použitelná na "celodenní" střílení. U ráže .50bmg mám horní hranici tak po sobě jdoucích 30 ran. I když se Sakem dá střílet i na 250 metrů, tak je to na takto krátkou vzdálenost velmi předimenzovaná ráže. Ale na vzdálenost 1.000 až 1.500 metrů je to podle mého svatý grál.

Pušku mám v pískovém provedení desert tan (vypadá slvěle), má plovoucí hlaveň, mám k ní originální úsťovou brzdu a picatinny lištu beze sklonu pro montáž optiky. Což mi poskytuje  variabilitu střelby od krátkých (250m) až po dlouhé vzdálenosti střelby (1.500m). Při střelbě na 1 kilometr ještě v pohodě stačí klikání puškohledu, při střelbě na 1,5 kilometru je už propad střely takový, že klikání nestačí a je potřeba umět pracovat se zvětšením a miliradiánovou osnovou puškohledu. Ke zbrani mám originálně zakoupenou i sklopnou pažbu, která ma stavitelnou botku, lícnici a monopod. Která je ale také úplně nesmyslně abnormálně drahá (cca 60.000Kč). Ale je potřeba se sklonit před kvalitou provedení pažby a střeleckým komfortem, který pažba poskytuje. Montáž mám Spuhr, opět bez jakéhokoliv sklonu. Bohužel po třech letech mi montáž praskla a čest českému prodejci, který i mimo záruku montáž vyměnil za novou. Jediným slabším článkem zbraně dle mého názoru byla dvojnožka. Pro bojové užití je to jasná volba, dvojnožka je opět kvalitně vyrobená a zbraň se má v ní tendenci sama stabilizovat do neutrální polohy. Ale bohužel při sportovní střelbě dvojnožka zaostává za těmi na mých zbraních Steyr nebo SCD. Zkusil jsem vyměnit za Harris, ale to byla katastrofa. Začátečník kvalitu dvojnožky neocení, ale pro zkušeného střelce je to jeden z klíčových momentů. Proto jsem se rozhdl namontovat a vyzkoušet dvojnožku Fortmeier. Problém byl jen s montáží dvojnožky na zbraň, protože je potřeba pořídit adapter na afar lištu, kterou je Sako opatřeno ve spodní části pažby. Nyní jsem bezmezně nadšen z celkové koncepce zbraně. Je přesná (viz fotogalerie) a spolehlivá. Po několika tisících ranách v mrazu i horku (nejsem typ svátečního střelce), zaklepu jen střílím a čistím. Žádný nevystřelený náboj, jen jediná závada, která ale nesouvisí se samotnou zbraní. A to, když jsem 5 ran po sobě netrefil na 500 metrů gong 20x20cm. Což bylo překvapivé, vzhledem k tomu, že dokážu na 500 metrů trefit opakovaně golfový míček. Ne každou ranou, ale přesto dokážu. Zkusil jsem vystřelit na papírový terč a zásah šel 30cm doleva. Nedokázal jsem si to vysvětlit a prostě jsem překlikal. Až doma, jak uvádím výše, jsem objevil, že praskla montář Spuhr. Montáž jsem vyměnil. Nyní jsem pro sebe dosáhl 100% ideální konfigurace zbraně, ke které se podle mého bude cokoliv ze světa odstřelovaček u mne tak maximáně jen přibližovat. 

Moje nejoblíbenější vzdálenost pro střelbu s touto puškou je na 1 kilometr. Střelba do 800 metrů je snadná, nad tuto vzdálenost se ale významně zvyšuje propad střely v závislosti na atmosférických podmínkách a vliv větru. Největší korekci, kterou jsem na vítr byl na kilometr nucen udělat, bylo 6 metrů. I když používám i kamery na různé vzdálenosti, tak na kilometr jsou zásahy stále na gongu krásně vidět pozorovákem, při dopadu je vidět zásah v puškohledu a zásah je také jednoznačně slyšitelný po zhruba 3-4 vteřinách. Zbraním obecně, ale speciálně dálkové střelbě jsem propadnul. A myslím, že jsem za to vděčen právě Saku TRG .338LM. Než jsem se dostal k dálkové střelbě, tak jsem se se vystřílel na 100 metrů s Tikkou .223, kterou jsem již prodal, ale popis mám ve své galerii a následně se Steyrem SSG 08 .308 na 250 metrů. Před první dálkovou střelbou jsem poctivě studoval zahraniční literaturu faktu o balistice a technice střelby na dlouhé vzdálenosti. Mimo jiné bylo zajímavé se dozvědět i něco o střelbě z/do kopce, přes sklo, na pohyblivé cíle, atd., co člověk při sportovní střelbě nemá šanci využít. Pan správce nemohl uvěřit, že moje první rána na kilometr před třemi lety ze studené hlavně byl zásah. A pak všech 10 ran z deseti a všech 30 ran ze třiceti. Do gongu 0,5x0,5 metru. Jó, byl to krásný den v životě. A velmi vysokou úspěšnost zásahů na kilometr jsem si držel v podstatě vždy. A když otevřeli kilometr a půl.... Výstřel a po značně dlouhé době se ozval slyšitelný zásah do gongu. První ranou jsem se trefil na kilometr a půl, bez jakéhokoliv nastřelování. Dal jsem jich 11 z 15ti, kdy jsem měl vedle sebe pověšené 2 gongy 0,5x0,5 metru. Jó, to byl další moc krásný den v životě. Až to protáhnou na 2 kilometry, dám vědět:). Pravdou je, že když jsem se podívám od terčové linie z kilometru a půl, tak komplex budov "nuly" není téměř vidět a působí to děsivě. Mám v galerii fotky zásahů na 1,5 kilometru. Myslím slušné. Střílení na kilometr a půl už je sakra těžká disciplína, 800 metrů se proti tomu jeví jako "dětská vzdálenost". A to vzhledem k propadu střely více jak 20 metrů (kdy zbraň mám nastřelenou na 500 metrů), citelné derivaci střely, velkým snosům větru, znatelně se projevují rozdíly ve vlhkosti vzduchu, atd... 50% úspěšnost zásahů do gongu o rozměru 0,5x0,5 metrů je pro men na 1,5km super výsledek. Většina zásahů, které nedám bývají ale tak do 0,5 metrů od gongu. Na 1,5 kilometru už moc nelze střílet bez zkušeného pozorovatele. V 1,5 km se střela 338LM pohybuje na hranici rychlosti zvuku a má dost energie, necelých 900 Joulů. Což bylo vidět, když jsem v zimě v mraze dal první ránu na kilák a půl zhruba půl metru pod gong díky větší hustotě vzduchu a do vzduchu vyletěl oblak prachu z rozstřeleného betonového pražce, který ležel pod gongem.

 

V GALERII MÁM SVOJE VIDEO STŘELBY 500, 800 A 1000 METRŮ.

SAKO DĚKUJI !

 

Je to mladší brácha mé letité odstřelovačky Sako TRG 42 v ráži .338 LM. V době, kdy jsem měl už vystříleno dost nábojů v ráži .308 Winchester na střední vzdálenosti, jsem se rozhodl pro pušku Sako TRG 42 v .338 Lapua Magnum. Volba to byla skvělá, od prvního momentu jsem s puškou dosahoval fakt solidních výsledků od 250 metrů do 1,5 kilometru. Jenže na trénink na nejčastěji dostupné střelnici na 250 metrů je ráže .338 Lapua Magnum ukrutně drahá a výkonostně dost předimenzovaná. A jelikož mám magnumové ráže rád, rozhodl jsem se pořídit si další, novou pušku v ráži .300 Winchester Magnum, volba padla opět na skvělé Sako TRG 42. Proč měnit něco, co perfektně funguje. S tím, že jeden náboj .300 WM stojí asi třetinu, co ráže .338 LM. Na pušku jsem čekal rok a půl od objednání ! Pořídíl jsem si ji i v totožné konfiguraci jako Sako .338 LM, kromě zelené barvy pažby, kdy jsem chtěl zbraně na první pohled od sebe odlišit (.338 LM mám v barvě desert tan). Vybavena je sklopnou pažbou se stavitelnou botkou, stavitelnou lícnicí a monopodem, originální úsťovou brzdou a nízkoprofilovou picatinny lištou pro montáž optického zaměřovače a je beze sklonu. Montáž jsem musel časem vyměnit za skloněnou, protože mi již na kilometr nestačilo klikání na výškovou korekci. Jediné, co jsem na zbrani měnil byla poloha spouště. Spoušť lze nastavit dle osobních preferencí, dá se nastavit její poloha, lze jí otáčet vertikálně i horizontálně a jde měnit její odpor, dle manuálu v rozsahu 1,3-2,3 kg. U obou pušek je z výroby nastaven na stejnou hodnotu, naměřil jsem 1,6 kg. Já měnil jen polohu, byla "moc daleko" a na ostatní jsem nesahal. Co musím u pušky hned od začátku negativně hodnotit je změna povrchové úpravy závěru. U .338 LM je povrch závěru tisících ranách netknutý, u nové pušky chybí na některých místech černá barva již po 500 vystřelených nábojích, již na první pohled není povrchová úprava obou závěrů stejná. Puška přišla chvíli před vánoci 2020, namontoval jsem na ni puškohled Kahles a dvojnožku Fortmeier a okamžitě vyrazil na střelnici, očekával jsem další finský zázrak. Ten se ale nekonal, přišla studená sprcha. Postupně jsem vystřílel cca 400 nábojů různých laborací včetně loveckých nábojů a nebyl jsem schopen se dostat na čtvrt kilometru na lepší soustřel než 10-15 cm. Vyzkoušel jsem kde jaký náboj, bez valného úspěchu. Buďme upřímní, pro mne katastrofa a čiré zoufalství u pušky, která stála přes čtvrt miliónu korun. Na zbrani jsem po kompletní prohlídce nenašel žádnou závadu a ani jsem si nebyl vědom žádných velkých střeleckých chyb. Už jediné co mě napadalo a nezkusil jsem byly extrémně těžké střely HPBT, jejichž váha se citelně blíží nábojům .338 LM. Na jejich dodávku jsem čekal 4 měsíce až do konce dubna 2021. A výsledek? Puška s nimi funguje skvěle, jejich váha je bonus na delší vzdálenosti. V době psaní článku jsem byl s novými náboji s těžkými střelami na čtvrt kilometrové střelnici dvakrát. Ani jednou jsem nezažil slabý vítr, natož bezvětří. Poprvé foukal vítr v průměru 15 km/h a podruhé dosahoval až ke 30 km/h, venku bylo 6 stupňů celsia a pršelo. Bohužel letos (2021) je jaro každý den větrné a střelnice je ten typ, kde se vítr točí a jeho směr často mění. Mám za sebou první slušné nástřelky, viz fotogalerie, kdy už jsem se dokázal hned při prvním sřtílení vejít s 5 rannou položkou do rozptylu 3 centimetrů. V podvečer těsně před západem slunce, kdy vítr o něco zeslábnul jsem k mé velké radosti 5x po sobě zasáhl na 250 metrů golfový míček, mám to také nafocené. U .300 Win Mag už je ale potřeba dle čerstvě nabytých zkušeností provádět korekce na vítr i na 250 metrů, sice menší než u .308 Win, ale potřeba je. Narozdíl od .338 Lapua Magnum, kde by musel být uragán, aby střelu na 250 metrů vychýlil. Co stojí také za zmínku je citelné snížení zpětného rázu oproti .338 LM, subjektivní dojem nenapovídá tomu, že by člověk střílel s puškou v silné magnumové ráži. Do pušky se začínám postupně zamilovávat, naposledy jsem již trefil na čtvrt kilometru druhou ranou prázdnou nábojnici, bohužel jsem ji nenašel, díky magnumové ráži letěla asi hodně daleko. 

Konečně, červen 2021, po období Covidu po roce a čtvrt návštěva dlouhé střelnice a odzkoušení nové zbraně na 1 kilometr. Počasí takové, že ráno nefouká, ale již během dopoledne citelně sílí vítr a vedro přes 30 stupňů. Ráno za bezvětří zkouším výkonnější Sako v ráži .338 LM na 500, 800 a 1000 metrů, kdy vystřelím krabičku 20 nábojů. Vše zásah, 5 ran na kilometr jsem se vešel dokonce do 10 centimetrů skoro uprostřed gongu, možná můj zatím nejlepší soustřel na tuto vzdálenost. Je potřeba říci, že ale stříleno za bezvětří. Hned následně zkouším Sako v ráži .300 Win Mag, které doposud střílelo maximálně na 250 metrech a je nastřeleno i na tuto vzdálenost. Překlikám dle balistické tabulky na 500 metrů, není problém zasáhnout všechny gongy různých velikostí. Následně zkouším 800 metrů a vedle. Na 800 metrech není val, takže ani nevidím, kam střela šla. Zkusím ještě 2 rány a mimo. Postavíme tedy na 800 metrů terče do obrazce 1x1 metr a kameru. Vystřelím na terče tři rány a všechny vedle. Nicméně, třetí kulka přestřelí krásně čistě doprostřed stativ druhé kamery, která stála na 1 kilometru. Průměr tyčky stativu je tak jeden centimetr, kdyby chtěl cíleně trefit objekt velikosti jednoho centimetru na jednom kilometru, tak to nedokážu ani za 1000 let!!!! Dobré bylo alespoň to, že jsem okamžitě zjistil, že jsem o 1,2 metru přestřeloval a další zásahy na 800 metrů už byly bez toho, abych minul. Následné nastřelení na kilometr nebyl problém a hned poté jsem dal 5 z 5ti. 

Nová puška super, do 1000 metrů ideální pro mne. Co stojí ale určitě za zmínku je pochopitelně větší propad střely a větší snos větrem oproti 338LM. Na kilometr je už snos větru opravdu znatelný a změna větru bývá nejčastější důvod, když terč minu. I vitr kolem 1 m/s už dokáže poslat zásah mimo terč, je potřeba důsledně číst vítr a atmosférické podmínky. Tím se střelba na dálku dost liší od u nás populární střelby na 100 a 300 metrů. Ale zase zpětný ráz je u 300WM oproti 338LM opravdu mírný a střelivo je výrazně levnější. A na střelbu do kilometru jsem v podstatě přešel již na tuto ráži. Pušku mám nastřelenou na kilometr při 30 stupních celsia, střílel jsem s ní v zimě i v mínus desti a sněžení s totálně promrznutými prsty. Puška pořád funguje a zasahuje. Už jsem s ní zžitý natolik, že v červnu 2022 jsem vystřílel jeden den 107 nábojů na 800 a 1000 metrů na gongy 0,5x0,5 metrů a vedle šly jen čtyři zásahy a to na kilometr. Nástřelky mám ve fotogalerii. Pravdou je, že velký vděk patří také puškohledu. Od 500 metrů dále je již potřeba věnovat velkou pozornost jeho správnému namontování, tak aby klikání na propad střely bylo vždy jen vertikální.

Srpen 2022. Puška nastřelena na 1.500 metrů. Překvapivě to ani netrvalo dlouho ji nastřelit, asi pět ran. Natřeloval jsem ji na tuto vzdálenost v 7 ráno, kdy byla vymetená oblaha, 17 stupňů a foukal jen malinký vánek. Nástřelka viz fotogalerie. Měl jsem vedle sebe pověšené dva gongy, každý 0,5x0,5 metru a střílel jsem na ten levý. Výsledek 15 ranné položky byl, že 9 ran šlo do levého gongu, jedna rána do pravého dongu a dalších 5 ran šlo tak do 10 centimetrů od levého gongu. Ale je už to složitá disciplína, propad střely je zhruba 30 metrů (mám nastřeleno na 500 m). Bylo to znát obzvlášť v horkém odpoledni, kdy bylo přes 30 stupňů celsia, vzduch se tetelil a vítr foukal 10 km/h. Změna výšky bodu zásahu díky změně tlaku vzduchu byla obrovská, snos větrěm to samé. Ale dalo se, pokud jsem minul, tak ne více jak 20 centimetrů od gongu. A i v této vzdálenosti má střela pořád dost energie, přes 600 Joulů. Takže je zásah stále dobře i slyšet. Jen by si člověk mezi tím mohl "dojít na kafe", než cinknutí do gongu uslyší.