Test kapesního Roninu EMP a porovnání s Wilson Combat SFX9
Testovaný RONIN EMP (Enhanced Micro Pistol) je samonabíjecí pistole v ráži 9x19 s délkou hlavně 3'', která je určená pro pohodlné skryté nošení. Ve své podstatě je to malá pistole vycházející z platformy 1911 s jednočinnou spouští. Pro snížení váhy je rám pistole vyroben z lehké hliníkové slitiny. Podle mne je i hezká na pohled. Závěr z uhlíkové oceli je hluboce modřený a elegantně kontrastuje se saténovou cerakotovou povrchovou úpravou rámu. Esteticky dobře vypadají i dřevěné střenky. Kapacitu zásobníku nabízí pistole na skryté nošení dostatečnou a to v podobě 9 nábojů, případně 9+1, pokud ji někdo bude nosit nataženou a zajištěnou. Známější je obvykle anglický výraz “cocked and locked”. Pro toho, kdo preferuje kohoutkovou zbraň a chce nosit malou 1911-ku na obranu, může být tato pistole volba.
Dnes má zbrojovka Springfield Armory, jejíž vznik se datuje k roku 1974, v nabídce celou řadu zbraní. Pušky M1A, se kterými začínali, pušky AR, bullpupy Hellion, lovecké pušky 2020, pistole 1911 nebo SA-35, což je povedená reinkarnace Browningu HP. Nabízí na americkém trhu i chorvatské pistole HS produkt XD nebo Hellcat. Jedná se o zavedenou zbrojovku a ani EMP není pistole, která by se teď nově objevila na trhu. Poprvé se s ní bylo možné setkat v roce 2007. Měla matně černý rám, nerezový závěr a vyráběla se ve dvou rážích, 9mm Luger a .40 SW. Devítka měla již od prvopočátku hliníkový rám, čtyřicítka měla rám z uhlíkové oceli. Další evolucí prošla po deseti letech, kdy Springfield představil více diskrétní variantu s černým rámem i závěrem. Ale už jen v devítce. Rám byl eloxovaný a závěr měl cerakotový povrch. Posledním faceliftem tato pistole prošla v listopadu 2021, kdy bylo EMP zařazeno do rodiny jejich pistolí Ronin. A s celou touto rodinou je nové EMP sladěno i dvoubarevně. Aktuálně jsou pistole EMP dostupné kromě třípalcové varianty i se 4’’ hlavní, kdy čtyřpalcová pistole má kromě delší hlavně i o jeden náboj větší kapacitu zásobníku. Obě se vyrábí výhradně v 9x19. Ještě existuje jedna verze pro střelce z Kalifornie.
A jelikož se nemá jednat jen o zmenšenou pistoli 1911 s pouhým zkrácením rámu a závěru, tak si pistole EMP měly již od prvopočátku projít ve Springfield Armory vlastním vývojem, zacíleným na devítimilimetrovou ráži. A já jsem zvědav, jak si jedna z nich povede na střelnici. Za ta léta, co je na trhu, by měla být tato pistole již odladěna snad k dokonalosti. Springfield uvádí, že v případě menšího třípalcového modelu to má být dokonce nejmenší pistole 1911 na trhu.
EMP s 3’’ hlavní jsou pistole, které jsme čerstvě dovezli do 3E ZBRANĚ. A jelikož prodejnu zbraní a v blízké budoucnosti snad i střelnici provozuji jako svůj koníček, tak se tím nemusím uživit. A mohu tak otevřeně říci, co si o různých zbraních myslím. Pravdou je, že jsem se setkal za svá střelecká léta s různou úrovní zbraní. Od CZ 75 P-07 Duty, která dělala všechno jen ne střílela a po útočníkovi by bylo lepší ji v obraně spíše hodit. Přes zbraně, které si zaslouží doladění a pak fungují perfektně. Jako třeba reinkarnovaný Colt Python. Nechápu, jak na tak krásný revolver s úžasnou SA a krásně hladkou DA spouští mohli v Coltu namontovat tak příšerná mířidla. Muška je špatně čitelná, hledí se v rybině rámu celé viklá a plátek hledí po pár ranách .357 Magnum ochotně upadne. Naštěstí se toho chytil Wilson Combat a vyrábí kompletní sadu mířidel, kdy po jejich výměně vznikne úžasný revolver. A samozřejmě existují i zbraně, které fungují perfektně na první dobrou a stejně tak i po několika desítkách tisíc ran. Když cíleně zamířím mimo sortiment naší prodejny, tak třeba sportovní pistole Walther GSP Expert .32 SW nebo replika pákové opakovačky Winchester 1866 od Uberti ve .45LC. Ale se zbraněmi od Springfieldu mám dlouhodobě také dobrou zkušenost a tak chci věřit, že i EMP bude dobře střílet.
Pistole ve Springfiled Armory jsou vesměs vyráběny kováním, rámy, hlavně i závěry, takže je i u poslední verze EMP předpoklad dlouhodobé životnosti. Z důvodu konkurence schopnosti se ale šetřilo a tak je současný Ronin EMP odrazem dnešní doby. Nazval bych ho ekonomickou variantou dřívějších, dnes již nevyráběných modelů. Původní EMP začínalo se třemi zásobníky, dnes je ke zbrani dodáván pouze jeden. Původní pistole měla v balení také opaskové pouzdro na pistoli a další na dva zásobníky, k tomu navíc čistící kartáč. Na to můžeme dnes již zapomenout. Zapomenout můžeme také na tritiová mířidla, Ronin EMP má hledí zvýrazněné dvěma bílými body a muška má světlovodné vlákno červené barvy. Tohle je ale ve výsledku má oblíbená kombinace mířidel, poskytuje rychlé i precizní zamíření. Díky rybinovému uchycení lze mířidla vyměnit. I tady ale výrobce ušetřil, tritiová mířidla bývají dražší. Pistole má stále dřevěné střenky, nejsou již ale nabízeny z prémiového palisandrového dřeva Cocobolo. Pozorné oko si také všimne, že jazýček spouště již není hliníkový jako u původní pistole EMP, ale je nylonový a spoušť nemá stavění propadu. A pravděpodobně nebude tento můj výčet úspor konečný.
Jak to dlouhodobě pozoruji, tak většina lidí na nošení volí spíše pistoli s přímoběžným úderníkem než s vnějším kohoutem. Primárně nějakého Glocka. Já se té masové oblibě nedivím, vzhledem k ceně, spolehlivosti a váze těchto pistolí. Významnou roli hraje i výborná dostupnost různých tuningových dílů. I když na střelnici mám ohromně rád crossover Glock 45, tak za sebe jsem si ale na nošení cestu ke Glockům nikdy moc nenašel. Nejdříve jsem zkusil Glock 43, ale ten mi v ruce skákal jak koza. Pak jsem zkusil model 43X s delší rukojetí a větší kapacitou zásobníku. A i když je tahle pistole za mne úplně v pohodě (nechal jsem na ní jen vyměnit mířidla), tak mi mnohem více vyhovují právě SA pistole na bázi 1911, hlavně od Wilsonu. Jejich dvouřadá devatenácet jedenáctka EDC X9 mi nabízí kapacitu 15-18 nábojů, vynikající spoušť, precizní zamíření, vysokou přesnost a hlavně sklon rukojeti je mi mnohem příjemnější než u Glocku. Jenže Wilsony jsou drahé a tak Ronin EMP je z ekonomického hlediska lepší volba. Člověku pak ani nemusí vadit, že pistoli ošoupe nošením. Navíc vidím sám v prodejně, že vyladěné Glockoidy od Shadow Systems někteří zákazníci obchází obloukem, jako by je ta plastová pistole měla něčím nakazit. Radikálně se chtějí vymanit z většinové skupiny Glockařů. Takže výběr pistole na nošení může být dost i pocitová záležitost. Nelze také vynechat to zásadní, že s každou pistolí na nošení by měl střelec pravidelně trénovat. A zde u kapesních Glocků narážím docela zásadně, vůbec mne na střelnici nebaví.
A tak jsem vzal na střelnici s Roninem EMP pro porovnání i sub kompaktní Wilson Combat SFX9, což je pistole patřící do vrcholné ligy a jejich platforma EDC X9/SFX9 je pro mne etalon, jak má vypadat dobrá pistole. Ostatně kompakt SFX9 jsme již ve Střelecké Revue s úspěchem testovali, tak jsem vzal vyzkoušet i subkompakt, se kterým jsem doposud nestřílel. Obě pistole, Ronin EMP i subkompakt SFX9 jsou shodně určené primárně ke skrytému nošení. Důkladně jsem je před testem vyčistil a namazal. Všechny pistole 1911 v devítce vyžadují záběh související s dostatečnou lubrikací vodících drážek rámu a závěru. Zkoušení různých zbraní mne vyloženě baví a vyrazil jsem s nimi tedy na střelnici.
Ještě před střeleckým hodnocením musím ale zmínit, že mi dost nesedí marketing Springfieldu deklarující EMP jako nejmenší pistoli 1911 na trhu. Pistole je možná nejmenší z hlediska délky hlavně 3’’. Wislon SFX9 má hlaveň delší 3,25’’ a pro porovnání Kimber Micro 9 Stainless 3,15’’. Ale to je asi tak všechno, v čem je nejmenší. Udávaná výška 4,8’’ výrobcem u EMP je v přepočtu 122 mm, SFX9 měří na výšku 114 mm. Navíc, dle mého měření je oněch Springfieldovských 122 mm krajní rozteč mezi rámem a závěrem. Jinak řečeno bez hledí a plastové botky zásobníku vyčnívající z rámu pistole. Čili se jedná o dost zkreslenou hodnotu, kdy právě poměrně vysoké hledí nazývané jako Tactical Rack sight a kapacita zásobníku nahnaná plastovou botkou jsou zásadními lákadly pistole. Reálnou celkovou výšku jsem naměřil 133mm. Wilsonovských 114mm je hodnota, kterou jsem naměřil jako skutečnou celkovou výšku včetně 10 ranného zásobníku a deklaruje ji i výrobce. Pistole EMP není ani užší, naměřil jsem 29mm, o milimetr více než u Wilsonu. Pravdou je, že výrobce tvrdí, že EMP je nejmenší devatenácet jedenáctka na trhu. Oproti Wilsonu působí i více tradičním dojmem. Má Browningovo uzamykání závěru pomocí dvou žeber na hlavni, SFX9 má modernější uzamykání do výhozního okénka. Wilson je spíše takový moderní hybrid s railem na rámu, bez dlaňové pojistky a s externím vytahovačem. Nicméně je zde otázka, kde je ta hranice, co vše lze ještě považovat za pistoli 1911. Ono EMP v devítce, se sestavou dvou vratných pružin, bez bushingu a s obří náběhovou rampou do komory je také již značně vzdáleno původním pistolím 1911.
Co se týká váhy, u EMP jsem navážil v případě prázdné pistole 0,75 kg a to včetně zásobníku. Takže váha 24 oz. udávaná výrobcem odpovídající 0,68 kg je opět zkreslená, protože je to dle mého vážení přesně váha bez zásobníku. Wilson opět řádně uvádí váhu včetně zásobníku 0,72 kg. U mého Glocku 43X jsem navážil 0,53 kg a díky plastovému rámu dostane člověk samozřejmě lehčí pistoli. Ale až když je střelec vezme všechny tři pistole do ruky, tak pozná, jak je u obou devantenácet jedenáctek úchop příjemnější a jistější. Jen ta práce s kohoutem nemusí každému vyhovovat.
Tím se dostávám k tomu, že se Ronin EMP naprosto perfektně drží. Na rozdíl od Glocku 43X mi krásně mi vyplní celou dlaň ruky. Na Wilsonovskou krátkou rukojeť zase nepoložím malíček, což zhoršuje úchop. A asi nebudu sám, komu by to mohlo vadit. Ale to se dá řešit tím, že Wilson prodává zásobník s opěrkou pro malíček se stejnou kapacitou 10 nábojů. Nebo je k pistoli přibalen druhý 15 ranný zásobník s prodlouženou botkou. Wilson má samozřejmě spoušť odpovídající renomé výrobce a ceně zbraně za více jak sto tisíc korun, ale i u Roninu EMP mi přijde spoušť až překvapivě a nadstandardně dobrá. Po každé je krásně bodová, dost připomínající kvalitu spouště jejich vrcholných pistolí Emissary. Spoušťový jazýček má odlehčení v podobě 4 otvorů a na dotykové hraně má rýhování, aby z ní prst nesklouznul při spouštění v né úplně ideálních podmínkách. U EMP jsem naměřil odpor spouště 1,85kg. Já mám 1,8kg za ideál odporu obranné pistole. Zbytečně rychle spoušť neumáčknu, ale dá se spouštět bez strhnutí. U Wilsonu je samozřejmě znát výrazně lepší ruční slícování rámu a závěru, i když je u EMP opět velmi slušné. A na hony vzdálené tragickému spasování devatenácet jedenáctek například od Coltu. Obě pistole SFX9 i EMP mají velmi jasný čitelný reset, Wilson ho má o trochu kratší. Obě pistole mají také čisté opracování všech dílů i na vnitřních plochách, palcová pojistka i záchyt závěru fungují u obou pistolí krátce hladce.
Rozborka pistole EMP je kapitola sama pro sebe. Díky absenci přední hlavňové objímky se může jevit jako snadná, hlavně oproti klasickým pistolím 1911. Po kontrole vybití a vyjmutí záchytu závěru, stáhneme závěr z rámu dopředu. Teď by nastal čas na vyjmutí sestavy vodící tyčky s dvojitou vratnou pružinou. Ale ono to nejde. Když jsem se podíval na internet, tak celá řada závěrů pistolí je poškrábaná od toho, jak se lidé snaží tyčku ze závěru vyrvat násilím. K rozborce slouží plastový díl ve tvaru vejpůl přeříznutého válce, který se vloží před vratné pružiny, tím je stlačí a sestavu lze pak vyjmout. Bohužel praxe je komplikovanější, než by se mohlo zdát. Objímka, o kterou se opírá větší vratná pružina se vyjímá a vkládá společně s celou sestavou. A jelikož byla objímka u testované pistole v závěru spasovaná hodně na těsno, tak to šlo celé vyndat fakt blbě. A ještě hůř vrátit zpátky. Je pravda, že když jsem zkusil pár krát pistoli rozebrat a složit, tak se to ochodilo, ale u nové pistole bych rozborku nikomu předvádět fakt nechtěl. Pak se vyjme již jen hlaveň po sklopení řetízkového článku. Zlatý Wilson Combat, kde je rozborka nebo sborka otázka minuty. Co bych ještě u EMP zdůraznil je absence „idiot scratch“ systému, jako mají z mé zkušenosti pistole Wilson Combat nebo Cabot. Záchyt závěru při sborce u EMP nelze vtlačit vodorovně, je potřeba si pomoci například plastovou tyčkou pro stlačení odpruženého kolíku. Spousta pistolí včetně vojenských M1911 je na rámu poškrábaná (takový ten půlkruhový škrábanec pod záchytem závěru) a někdy i na závěru. Říká se tomu idiot scratch (scratch znamená česky škrábanec). Je k tomu potřeba trochu cviku, aby to se tomu člověk vyhnul. A neopomeňme také to, že by nemělo dojít při rozebrané pistoli ke stisknutí spouště, tak aby neudeřil kohout plnou silou bicí pružiny do hliníkového rámu. Mohlo by dojít k jeho prasknutí. To se týká všech pistolí 1911 s hliníkovým rámem, není to žádná specialita EMP.
Jak tedy na střelnici? Všech 9 nábojů jde napáskovat do zásobníku Roninu EMP krásně hladce. Výrobcem je Mec-Gar. I když je to renomovaný výrobce, tak už jsem se setkat s tím, že mi jejich zásobník z pistole Springfield Armory nešel vyndat. Což ale i Glocku jsem setkal s přetoky plastu na zásobníku, takže nešel zásobník do pistole zasunout. Zásobníky umějí občas dost potrápit, ale u EMP fungoval bez problému. Je vyroben v nerezovém provedení s plastovou botku a je určen výhradně pro tuto pistoli, což značí velký vyražený nápis EMP na jeho pravé straně. Otvory pro kontrolu počtu napáskovaných nábojů zásobník nemá. Vystřílel jsem 500ks nábojů dohromady z obou pistolí, Ronin EMP a WC SFX9 subkompakt. Přibližně 250 ks z každé. Použil jsem Vlašimskou výrobu, celoplášťové střely 124 i 115 grainů. Obě pistole fungovaly naprosto spolehlivě. Dle zkušeností amerických střelců má Ronin EMP fungovat snad s téměř jakýmkoliv nábojem 9x19, ale jiné než FMJ střely bych stejně doporučil v konkrétní pistoli vždy pořádně odzkoušet. Obě pistole byly přesné až dost, vzhledem k tomu, že mají být primárně na nošení. Střílel jsem na nekrytě ležící figuru na 10 metrů. U obou jsem se při lepším zamíření pohyboval kolem 4 centimetrů na pěti rannou položku. Nicméně limitem spíš bylo, jak přesně jsem dokázal srovnat mířidla s krátkou záměrnou než samotné pistole. Wilson měl ale s náboji SB 115 grs. FMJ nastřelení lepší. Když jsem mířil na střed, zásahy byly mírně pod číslo deset, ale pořád byly v desítkovém kruhu. U Roninu EMP jsem musel mířit na vršek desítkového kruhu, abych se do něho vešel. Zajímavé je, že Ronin funguje naprosto spolehlivě i při úplně ležérním volném úchopu, což u pistolí 1911 obzvláště v 9x19 moc obvyklé není. Wilson je na toto mnohem náchylnější. Obě pistole mají dvojitou vratnou pružinu s vodicí tyčkou plné délky a ani u jedné z nich nebyl cítit v podstatě žádný zpětný ráz do dlaně ruky. Zapíchnutí pistole a vystřelení prvního náboje bylo shodně rychlé a přesné u obou pistolí. To je jeden z důvodů, proč mám rád pistole 1911. U Wilsonu jsem použil 15 ranný zásobník, který výrazně přečnívá z rámu, ale i tak jsou obě pistole shodně vysoké. Což bylo vhodnější pro porovnávání, jak se obě pistole chovají při rychlejší střelbě, kterou jsem vyzkoušel na obranných 5 metrů. Obrazec větší jak 10 centimetrů mi u ani jedné pistole nevzniknul, ale s Wilsonem jsem byl schopen střílet výrazně rychleji. I když se Ronin EMP vrací slušně zpátky do záměrné, tak je oproti Wilsonu při opakování výstřelu pomalejší. A ani kosa na poppery to rozhodně není. Střílel jsem na 10 metrů, abych nějakou odraženou střepinu nechytil zpátky. Wilson je vyloženě střelecká zbraň a tady byl ten rozdíl cítit hodně v jeho prospěch. S Roninem EMP jsme vždy občas nějaký popper minul, s Wislonem jsem trefil vždy vše a mnohem rychleji.
Střílel jsem v den, kdy počasí venku připomínalo spíše saunu a ani jedna z pistolí mi v ruce neklouzala, takže úchop je více než jistý u obou dvou. Bohužel závěr Roninu EMP je sice hezký na pohled, ale každý otisk prstu je na něm vidět. Ale to jde pak otřít, takže se asi ani o žádný zásadní problém nejedná. Mířidla obou pistolí byla krásně čitelná. Pomocí vysokého hledí výrobcem nazývaného Tactical Rack sight je možné Roninu EMP natáhnout závěr nebo v případě selhaní výstřelu pistoli přebít o tvrdou podložku jednou rukou. Muška i hledí jsou na zadní straně drážkovány proti odleskům. Velmi výrazný je u EMP dlouhý bobří ocas, mnohem větší, než má SFX9 od Wilsonu, zabraňující nepříjemnému kousnutí kohoutem. Manuální pojistka je jednostranná na levé straně, úchopové drážky pro natažení závěru jsou v jeho zadní části a fungovaly i se spocenýma rukama dobře. Kohout pistole je odlehčený a s rýhováním pro jeho snadné natažení. Bull hlaveň je skutečně tlustostěnná a na rozdíl od SFX9 nemá na ústí korunku. Stoupání má 1:16 a snad jako u všech pistolí Springfieldu je označována jako match grade. Že je přesná s přihlédnutím k její délce a délce záměrné se jen potvrdilo. Z hlediska bezpečnosti je Ronin EMP opatřen dlaňovou pojistkou a ozubem na kohoutu stejně jako klasická pistole 1911. Dodáván je nejen v papírové krabici, ale ještě v kvalitně provedené látkové tašce se zipem, která bez problému pistoli ochrání při cestě na střelnici. Tohle je standardní balení všech pistolí Springfield Armory.
Všechny moje počáteční výhrady Ronin EMP eliminoval na střelnici. Kromě zdvihu po výstřelu, který je dán krátkou hlavní, nelze této pistoli střelecky nic zásadního vytknout. Zjevně se jedná o dobrou a zajímavou pistoli. Ronin EMP je přesný, spolehlivý, zábavný a má atraktivní design. Jde vyloženě naproti jistému prvním zásahu. Byla radost s ním střílel. Až bych nečekal, že za cenu kolem 40 tis kč to bude takhle super pistole. Sice SFX9 od Wilsonu střílí lépe, ale na nošení bych si klidně vybral kteroukoliv z těchto dvou pistolí. Já však patřím ke skupině archaických revolverových střelců, takže zůstanu na nošení u své malé Cobry 2’’ .38 Sp. A proč? Leštěná nerezová ocel krásně vypadá, revolver je naprosto blbu vzdorná zbraň, kdy ve stresové situaci dvoučinnou spoušť střelec nechtěně neumáčkne. S ní mne baví střílet velmi, mám s Cobrou natrénováno a myslím, že s ní i dobře trefuji.
