Jedná se o monumentální zbraň, je obrovská. Už jen ta délka hlavně 900 milimetrů. Celkově měří skoro 1,5 metru a váží téměř 16 kilogramů. Já jsem byl vždy nadšenec velkých ráží a jít si s ní zastřílet je zážitek. STEYR HS .50 M1 je antimateriálová puška nebo výrobce také udává, že se jedná o vojenskou zbraň pro střelbu na extrrémně dlouhé vzádlenosti. Já mám opakovací verzi s odnímatelným zásobníkem na 5 nábojů (označení M1), vyrábí se také ve verzi jednoranné. Výrobcem je rakouská zbrojovka STEYR. Na horní straně pouzdra závěru je zbraň opatřena víceúčelovou lištou picatinny se sklonem 20 MOA. Zbraň má pažbu se stavitelnou botkou i lícnicí. V základní výbavě je také dvojnožka a monopod. Stačí dokoupit jen montáž a puškohled. Zbraň je dodávána ve velmi odolném tvrdém plastovém kufru s výsuvnou rukojetí a pojezdovými kolečky. Zbraň se do něho ukládá rozebraná (zvlášť se ukládá pažba, pouzdro závěru s hlavní, závěr, zásobník a dvounožka). Složení a rozložení zbraně je snadné, pokud se to člověk naučí, celá operace nezabere před nebo po střelbě více jak 5 minut. Jediným potřebným nástrojem je imbusový klíč pro dotažení dvou šroubů spojující pažbu s pouzdrem závěru. Spoušť je dvoustupňová, z důvodu bezpečnosti má relativně vysoký odpor. Výrobcem nastavená hodnota je 5 lbs. (2,25 kg) a i když lze nastavit, já jsem nijak neměnil. Stejně jako je celkové provedení zbraně na velmi vysoké úrovni, tak i chod spouště je naprosto precizní a hladký. Já mám rád vyšší odpory spouští u všech typů zbraní, spoušť potřebuji "cítit". Nejsem obdivovatelem jakýchkoliv spoušťových napínáčků usnadňujích střelbu. Až takto vysoký odpor spouště ale u jiné odstřelovačky nemám. Menší bratr, Steyr SSG .308 win, má nastaven odpor spouště na hodnotu 2,75 lbs. (1,25kg), mé nejmilejší Sako TRG 42 .338 LM má odpor spouště 3,5 lbs (1,6 kg) a nová zbraň SCD .338 LM má nastavenou hodnotu 4,25 lbs (1,9 kg). Ostatně i u sportovní pistole na mířenku mám nastavenu hodnotu 1,35 kg a s nižším odporem spouště bych střílet nechtěl. U velkorážních odstřelovaček bych se při nízkém odporu spouště obával velmi nebezpečného jevu předčasnéhu umáčknutí spouště.

Zbraň je primárně určena pro střelbu na dlouhé vzdálenosti přesahující vzdálenost 1500 metrů. Disponuje masivní úsťovou brzdou na hlavni, která dělá střelbu ze zbraně snesitelnou. Hlaveň je kována za studena, je volně plovoucí a v zadní části je kanylována. Závěr je válcový odsuvný s dvěma masivnímu uzamykacími ozuby a otevírá se pod úhlem 90^o. Jak jsem již zmiňoval, na vrchní straně pouzdra závěru je zbraň osazena picatinny lištou se sklonem 20 MOA určená k upěvnění optického zaměřovače, další dvě kratší picatinny lišty pro upevnění dalšího příslušenství má zbraň na levé i pravé straně. Zbraň je vybavena pojistkou uzamykající spoušťový mechanismus. Pažba je vyrobena kombinací hliníku a polymeru, má pistolovou rukojeť. Botka i lícnice jsou stavitelné, botka výborně tlumí zpětný ráz. Bipod zaručuje vysokou stabilitu zbraně, v zadní části pažby je zbraň opatřena monopodem s jemným stavěním, bez kterého bych si neuměl střelbu moc dobře představit. Stejně jako u Sako TRG .338 LM mám namontován puškohled Kahles, Kahles je pro mne značka číslo 1. Puškohled mám se záměrnou miliradánovou osnovou SKMR v první fokální rovině, klikáním 0,1 MRAD, stavitelnou paralaxou a zvětšením 6-24. Dříve jsem měl zbraň opatřenou puškohledem Leupold s nitkovým záměrným křížem v první fokální rovině a klikáním v MOA, nicméně "miliradiánový" Kahles je pro tento typ zbraně mnohem vhodnější. U obou zaměřovačů jsem nikdy neměl problém s odolností vůči silným zpětným rázům. V krátkosti ještě uvedu, že náboj .50 BMG (Browning machine gun) o rozměrech 12,7 x 99 mm byl vyvinut pro těžký kulomet M2 (jiné označení vz. 24, konstrukce J. Browning) z náboje .30-06 Springfield a to jeho výrazným zvětšením. Za koncept tohoto byl zodpovědný opět John Browning a byl vyvinut jako náboj do protiletadlových kulometů.

A nyní k té osobní zkušenosti se zbraní. Vyhlédl jsem si ji na výstavě IWA, kdy jsem se prodral davem zvědavců, abych si ji mohl prohlédnout. Zbrani byl v té době poskytován velký výstavní prostor. Další rok už byl fyzický kontakt se zbraní zpoplatněn, ale to už jsem ji měl doma. V té době jsem si na výstavě měl možnost prohlédnout i čínskou zbraň v ráži .50 bmg za mnohem přijatelnější peníze. Byla to spíše tragédie, kvalita zpracování hodně zaostávala za špičkovým Steyrem HS, závěr drhnul v pouzdře, nikdo by mě nedonutil si z čísnké verze zbraně vystřelit. Čekací doba na zbraň byla poměrně dlouhá, rakušané převáželi zbraň na české hranice v doprovodu vojenské eskorty. U nás zbraň byla přeložena do "bílé dodávky" a převezena prodejci. Ve zbrani jsem vyzkoušel 2 druhy nábojů. S monolitickou střelou o hmotnosti 740 grs a náboje Hornady se střelou A-MAX 750 grs. Náboje s monolitickou střelou užívám dlouhodobě, vyzkoušel jsem na vzdálenosti od 250 metrů až do 1 kilometru. Zpětný ráz je opravdu, ale opravdu mohutný, pro zkušeného střelce ale snesitelný. Následná tlaková vlna je obrovská (z vlastní zkušenosti dokáže povalit poblíž stojící židli i rozhoukat alarm od auta). Už i lidé ze sídliště v 10 km vzdáleném městě si stěžovali na hluk, a to je 250 metrová střelnice ukryta v lese. Člověk musí být při střelbě ale vždy velmi opatrný. Zaklepu, osobně jsem se zbraní nikdy žádnou nehodu neměl. Ale zapůjčil jsem na jeden výstřel zbraň bývalému správci střelnice, pánovi v letech. Bohužel nezvládl zpětný ráz, a z obličeje mu po výstřelu začala téct krev po úderu zásobníkovou šachtou. Náboje s monolitickou střelou fungují perfektně do vzdálenosti 500 metrů, na 250 metrů dosahují výborného soustřelu, viz fotogalerie. Ale při střelbě na 1 kilometr ztrácí přesnost. Při zatím jediném testu na jeden kilometr se mi podařilo zasáhnout pouze 3x z deseti ran gong o velikosti 0,5 x 0,5 metrů. Žádná sláva. Otisk v oceli na jeden kilometr je značně hlubší než u .338 LM, opět viz fotogalerie. Rozhodl jsem se tedy sehnat pro střelbu na dlouhou vzdálenost přesnější náboje, což se mi povedlo v podobě Hornady A-MAX 750 grs, což mají být vysoce přesné náboje pro střelbu na dlouhé vzdálenosti s balistickým koeficientem udávaným výrobce 1.051 (G1) a energií E0=17.952 Joulů !!! (pro porovnání náboj 9mm Luger od SB FMJ 115 grs. má E0=570 J). Cenové porovnání je takové, že cena náboje s monolitickou střelou je 160 Kč/ks, cena náboje Hornady 190 Kč/ks. Se změnou náboje jsem změnil i puškohled z Leupold na Kahles a šel zbraň nastřelit s oběma typy nábojů na 250 metrů (na delší vzdálenost jsem doposud neměl tu možnost z důvodu Covidu). Nástřel s monolitickou střelou proběhl naprosto bez problému, známý mohutný zpětný ráz, 3 dotýkající se zásahy v ocelovém gongu 20 x 20 cm, průchod centimetrovou ocelí jako máslem, viz fotogalerie. Po prvotním nastřelení přišly na řadu náboje Hornady. Po výstřelu se nedalo mluvit o mohutném zpětném rázu, ale o šokující ráně do ramene, jako by do mne narazil náklaďák. Pozorovatel hlásí zásah do písku 30 cm nad gong. Zjevně nadupané náboje. Zklikal jsem o 30 centimetrů dolů. Druhá rána, opět strašlivý zpětný ráz do ramene. Až zpětně jsme dohledali, že zásah šel doprostřed gongu tak 3 centimetry pod zásahy s monolitickou střelou. Tomu předcházelo to, že gong byl přidělán na řetězech na zatíženém dřevěném rámu. Zásah rám přepůlil a vrchní část rámu odnesl se třemi gongy, které na něm visely o značný kus dál. A že to byla váha, nést zpátky jsme to museli ve dvou. Dal jsem ještě jednu ránu, zásah centimetr pod první ránu. K testu na kilometr s náboji Hornady se budu muset v budoucnu dlouze odhodlávat. Ještě jednu příhodu doplním. Po 30 po sobě jdoucích ranách jsem nechal vychladnout zbraň, pobalil si všechny věci na střelnici, zbraň rozložil a jel domů. Při čištění zbraně jsem musel sundavat ze závěru natavený molitan, zjevně závěr neschladl ani po 20-30 minutách a molitan se na závěr natavil v transportním kufru.

Takové jsou mé zkušenosti s ráží .50 BMG a puškou HS .50 M1...