Společnost Carl Walther GmbH sídlící v německém Ulmu nevyráběla vždy jen notoricky známé služební pistole jako PP, PPK, P38 nebo soudobé PDP s polymerovým rámem. Má také dlouhou tradici ve výrobě špičkových sportovních pistolí. Jednu z nich, model Walther GSP Expert v ráži .32 SW Long vlastním již 12 let. A celá ta léta s ní chodím pravidelně střílet. Je to úžasná pistole zaměřená na precizní mířenou střelbu. První model GSP vyrobený v roce 1969 byl však ve .22LR. Navazoval na úspěch podobně koncipované rychlopalné pistole OSP, která se na trhu objevila o sedm let dříve. GSP se záhy stala nejrozšířenější malorážovou pistolí na světě a tento status si zachovala i na přelomu století. V různých modelových mutacích se letos GSP vyrábí již neuvěřitelných 56 let.
V roce 2022 byl na veletrhu IWA představen zatím poslední model této řady nazvaný GSP500. Jedná se o nástupce mého GSP Expert. Tenkrát jsem se jel na představení této nové pistole do Norimberku podívat. Asi bude GSP500 skvělá pistole, jako jsou ostatně všechny sportovní pistole od Waltheru. Ale prostě to nebyla ta pistole, na kterou jsem celá ta léta zvyklý. A tak jsem si koupil ještě jednu téměř identickou pistoli GSP Expert, jako již vlastním. Tak pro jistotu. Až se „Experty“ doprodají, tak už nebudou a původní pistole mi nemusí sloužit věčně. Čili mám teď dvě.
Řada pistolí Walther GSP byla již od svých počátků velmi populární. GSP je zkratka z německého Gebrauchs Sportpistole. Modernější model GSP Expert je proslulý svou enormní spolehlivostí při používání různého druhu střeliva. Výrobce udává, že těchto pistolí s úspěchem prodal více jak 100 tisíc kusů. Já jsem ze své první pistole vystřílel zhruba 10 tisíc nábojů a nikdy se mi nestalo, že by se zasekla nebo nevystřelila. I když se pistole vyráběla i ve .22 LR, tak mě malorážky nikdy moc nebraly a mám obě svoje pistole ve .32 SW Long. Jsem fanda výkonných zbraní, hlavně revolverů a magnumových odstřelovaček. Pro někoho, kdo chtěl mít ale obě ráže, existovala finančně výhodná konverzní sada na přestavbu z malorážky na .32 SW Long, kdy nebylo třeba investovat do nového rámu. I tuto konverzní sadu lze stále pořídit.
V případě .32 SW Long se jedná o náboj se středovým zápalem a okrajem, který se vyznačuje neobvyklou přesností. Na trh náboj přišel již v roce 1896, původně jako náboj do revolveru. Takže mě i celkem dost překvapuje, že v samonabíjecí pistoli tak dobře funguje. Jeho použitelnost mimo sportovní střelbu je však v dnešní době téměř nulová. Původ náboje byl takový, že vznikl z o osmnáct let staršího náboje .32 SW, někdy též označovaného jako short. A to prodloužením nábojnice z 15 na 23mm, čili o osm milimetrů. Střílím v pistoli výhradně náboji od Sellier&Bellot ve verzi Wadcutter. Ty mají homogenní 100 grainovou střelu (=6,5 gramu), vyřezávající do papíru krásné kruhové otvory. Výkonem a rychlostí náboj příliš neoplývá, na ústí má energii 163 Joulů a rychlost 224 m/s. Takže ve finále pistole nemá žádný citelný zpětný ráz a ani zdvih ústí hlavně po výstřelu. Už párkrát se mi stalo, že pokud jsem pistoli někomu půjčil do ruky a on z ní vystřelil, tak jsem zahlédl střelu letět.
Pistole je dodávána v pevném plastovém kufru s logem společnosti Walther. Jedná se o samonabíjecí pistoli. Hlaveň je relativně krátká a měří 107 mm (4,2''). Záměrná je naopak působivě dlouhá o délce 220 mm. Hledí je výškově i stranově seřiditelné. Jeden klik stranově odpovídá na vzdálenosti 25 metrů 5 milimetrům, jeden klik výškově 7 milimetrům. Celkově pistole měří 295 mm a je tedy fakt dlouhá. Dokonce je delší i než můj Desert Eagle v ráži .50AE. Vzhledem k malému výkonu náboje .32 SW Long nemá pistole uzamčený závěr. Závěr je nitrokarbonizovaný pro jeho hladký a rychlý chod. Kapacita zásobníku není nijak oslnivá a činí pouhých 5 nábojů. Tlačítko pro uvolnění zásobníku je umístěno na spodní straně rámu v zásobníkové šachtě před spouští. Nikoliv v rukojeti, jak bývá dnes u pistolí běžné. Hmatníky pro natažení závěru jsou na jeho levé i pravé straně, ale pro natažení lze použít jen jeden z nich. Není potřeba natahovat závěr za oba. Pistole má prostorné výhozní okénko. Lze si vybrat ze tří vyměnitelných plátků hledí o šířce drážek 3,2 mm, 3,5 mm a 3,8 mm. Vyměnitelná je i muška a ta má dvě šířky 3,5 mm, 4,2 mm. Plátky hledí i obě mušky jsou v balení společně s pistolí, takže dost záleží na konkrétních preferencích střelce. Mířidla jsou usazena na pouzdru závěru, čili se při cyklování závěru nepohybují, což velmi zvyšuje přesnost pistole. Pistole sice disponuje záchytem závěru v zadní poloze, ale nikoliv ve smyslu střelecké pohotovosti, jak to známe z klasické moderní pistole. Čili kdy závěr zůstane automaticky zachycen v zadní poloze po vystřelení posledního náboje. U Waltheru GSP Expert je potřeba závěr v zadní poloze zachytit ručně. A to pomocí páky, která je umístěna na pravé straně rámu pistole. Opětovné nabití zbraně je pak naprosto standardní. Charakteristický je pro model GSP Expert hliníkový monoblok, do kterého je usazena hlaveň v plastovém pouzdře, snižující vibrace. Což je i zásadním vylepšením oproti předchozímu modelu GSP. Pod hlavní jsou v monobloku dvě závaží s pružinami, jejichž předpětí je stavitelné. Monoblok funguje jako tlumič zpětného rázu a z pouzdra závěru se vyjímá jako jeden celek. Není potřeba ho při čištění rozebírat. Vzhledově pistole vypadá jak z vesmírných válek a je i dost barevná. Monoblok hlavně a botka zásobníku jsou modré. Částečně modrou liniovou texturu má i pažba. Alespoň za mne tak pistole nevypadá nudně.
Klenotem zbraně je spoušťový mechanismus s vnitřním bicím kladívkem, který je celý vyjímatelný z rámu zbraně. Spoušť je dvoustupňová a má celou řadu možností nastavení. Lze nastavit odpor prvního i druhého stupně, polohu a úhel spoušťového jazýčku nebo i celkovou charakteristiku spouště. Jestli chce střelec čistě bodovou spoušť, což vyhovuje mne. Nebo s plynulým přechodem mezi prvním a druhým stupněm. Pak není poznat, kdy zbraň vystřelí a rána skutečně vždy překvapí. Možností nastavení je celá řada a zní to parádně. Člověk se v tom ale snadno zacyklí a pokud není vrcholový ISSF střelec, tak je lepší nechat nastavení, tak jak je od výrobce. Což je bodová spoušť s kilovým odporem a s lehkým namáčknutím. Výrobce doporučuje pro sportovní účely nastavení odporu 1000 až 1360 gramů. Mechanismus jde nastavit i tzv. na fouknutí. Ne vždy při jakékoliv kombinaci nastavení ale spoušťový mechanismus funguje. Po každém přestavení je třeba dle uživatelského manuálu překontrolovat správnou funkci všech součástí spoušťového mechanismu. Navíc u takto skvělé spouště není potřeba si ulevovat super lehkým odporem, vhodnější bývá se naučit pořádně spouštět.
Mezi mými pistolemi, které od sebe dělí 12 let výroby, není vcelku žádný zásadní rozdíl. Jsou stejně kvalitně zpracované, působí stejně spolehlivým dojmem a střílí obdobně přesně. Evidentně se Waltheru daří držet po celou dobu výroby těchto pistolí vysoký standard kvality. Obě mé pistole se tak liší především velikostí pažby. Pažby pistolí jsou ergonomicky tvarované pro úchop jednou rukou a vyrábějí se ve třech velikostech S, M, L. Já mám M u novější pistole a L u starší pistole. V ruce mi sedí dobře obě. Pažby se liší na první pohled i barevně. Nicméně jedna věc mi na nové pistoli při prvním střílení vadila a to byl pro mne nesmyslný zlepšovák v podobě natištění šířky drážky na plátek hledí. To stará pistole neměla. Jako by si to střelec nemohl změřit, pokud od sebe plátky hledí nerozezná. Oko mi zaostřovalo jen na jasně svítící číslo a ne na srovnání mušky do zářezu hledí. Musel jsem to na střelnici přelepit kusem černého lepíku, protože jsem měl při nastřelení první rány na 10 metrů několik centimetrů od sebe. A cokoliv jiného než soustřel do jedné díry na 10 metrů je u téhle pistole průšvih. Pak jsem ještě u nové pistole vyndal závaží pod hlavní, stejně jako u té původní. Pro mne je hmotnost pistole na mířenku ideální v rozmezí 1-1,3kg. Jinak je pistole moc lehká nebo naopak moc těžká a špatně se mi s ní míří. Celkovou hmotnost pistole s prázdným zásobníkem a bez závaží jsem navážil 1,353kg. Takže pro mne je její váha tak na horní hraně, co udržím, aniž by se mi pistole nezačala v ruce třást. Závaží pak dávají ještě 2x16,5g navíc. Odpor spouště obou pistolí mám nastaven shodně na 1 kg. Po těchto drobných úpravách jsem novou pistoli zkusil na 25 metrů na nekrytě ležící figuru. Ve finále nezklamala. Devět ran bylo uskupeno u čísla deset v rozptylu do 4 centimetrů. Desátá rána mi ulítla trochu doprava, ale pořád se vešla do desítky. Viz nástřelka ve fotogalerii. Pro mě je to dobrý výsledek. Jestli pistole Walthetr GSP Expert něco umí, tak je to trefovat desítky. Na mířenou střelbu je to vynikající pistole a lze s ní dosahovat opravdu těsných soustřelů, pokud to někdo umí.
Nabízí se otázka výdržnosti pistole za 12 let provozu. Nějaké problémy by se našly, ale vyloženě spíše souvisí se stářím pistole. Musel jsem za tu dobu jednou vyměnit zásobník, pružina byla slabá. A jednou mi prasknul úderník, což je konstrukčně nejslabší část pistole. Stačí nechtěně párkrát zmáčknout spoušť na sucho a je po něm. V Evropě byl dodací termín na nový úderník v nedohlednu a při vývozu z USA bylo potřeba povolení k vývozu. Čili zdlouhavý proces. Z kanadského e-shopu jsem ho měl dhl-kem do týdne doma. Puškař mi ho pak vyměnil během chvilky. Takže pozor na mačkání spouště po vystřelení posledního náboje. Vývrt hlavně je stále jak nový, jen na náběhové rampě jsou vidět stopy otěru. Soustřel drží původní pistole stále krásný. Sice už je pistole lehce ošoupaná, v pažbě je jasně zažraná špína kopírující úchop, ale k to k ní po těch letech užívání tak nějak patří. A jak říkají majitelé jeepů, každý škrábanec znamená zážitek. Hned v počátku, když jsem měl pistoli čerstvě, tak se mi také povedlo strhnout hlavičku šroubku u jednoho z hmatníků určených pro natažení závěru. To ale bylo čistě z důvodu použití nevhodného nářadí, navzdory tomu, že veškeré potřebné nářadí je součástí balení. Moje blbost a nikdy jsem to ale neřešil, že bych šroubek nechal odvrtat. Bylo to poučení a u čepu závěru je jedno, kterou stranou se vysune ven. Na funkci to nemá žádný vliv. V podstatě pak největší problém s pistolí byl ten, že vloni se mi rozpadnul spoušťový mechanismus. Ne, že by spoušť vůbec nefungovala, ale fungovala jen s minimálním odporem a nešla už nijak nastavit. Stejně tak praskla i plastová vložka v lučíku spouště. U Waltheru nevěděli dodací termín, tak jsem spoušťový mechanismus v sadě s plastovou vložkou objednal na e-shopu v Německu. Přišel do dvou dnů, pro výměnu je potřeba povolit jeden šroubek a pistole mi střílí bez problému dál. Investice nebyla ale malá, kolem sedmi tisíc korun.
Problémem pistole při střelbě může být její úchop. Pistole je určena pro střelbu jednoruč. Ale já si s ní střílím mířenku obouruč tak nějak po svém, nehledě na nějaké zažité konvence. Jelikož je napříč závěrem veden podélný čep, který je na obou koncích opatřen masivními ocelovými hmatníky, tak nelze pistoli držet třeba jako Glocka. Při samonabíjecím cyklu, kdy se závěr pohybuje se směrem vzad, by došlo k ráně hmatníkem do palce levé ruky (v případě praváka). Věřte, že to fakt bolí a pro ten den je dostříleno. Ale pokud člověk střílí rád s revolvery, tak podobně jako u revolveru ohne oba palce dolů, aby nepřekážely pohybu závěru a je po problému.
Rozborka pistole chce trochu cviku a je k ní bohužel potřeba nářadí. Nejprve vyjmeme zásobník a provedeme kontrolu, zda není pistole nabitá. Na levé straně rámu úplně vpředu je rozborná páka. Je jištěna listovou pružinou, kterou je potřeba stlačit a následně páku otočit o 180o dopředu. Poté je možné z rámu sejmout sestavu závěr/pouzdro závěru/hlaveň. Pomocí nářadí, které je dodáváno společně s pistolí, odšroubujeme ocelové hmatníky z natahovacího čepu závěru a stejně tak i hlaveň. Čep závěru lze následně po stlačení odpruženého kolíku vyjmout. Ale nyní pozor, vratná pružina závěru je předepnutá a závěr má tendenci vyletět z pouzdra ven. Po vyjmutí závěru s vratnou pružinou je pistole dostatečně rozebraná k čištění. Z rámu je možné vyšroubovat i samotný kontejner spouště. Při rozborce pistole je potřeba si také dát pozor na polohu vyhazovače, který je otočný. Před vyjmutím závěru je potřeba ho otočit směrem ven z pouzdra závěru. Složení pistole probíhá opačným postupem, jen je potřeba mít na paměti správnou polohu čepu závěru. Není to řešeno blbu vzdorně a pokud se čep otočí směrem vzhůru, bude třeba pro další rozebrání pistole zásahu odborného servisu nebo šikovného puškaře. Rozebírání a opětovné skládání sportovních pistolí bývá obvykle vždy zdlouhavá disciplína. Nicméně, pokud se to člověk naučí, nemusí to trvat dlouho. U prvních z mých dvou pistolí jde natahovací čep závěru lehce rukou vyjmout i zasunout. U mé novější pistole tomu tak není. Čep je potřeba vytlouct i zatlouct a bez gumového kladívka se obejít nelze. Co si budeme nalhávat, tohle je otravné. Vytloukání čepu kladivem je vyobrazeno i v manuálu výrobce.
Tahle pistole je ve světě sportovních pistolí legenda. Před dvanácti lety stála necelých 38 tisíc korun, v roce 2024 podražila na necelých 47 tisíc. A lze ji sehnat ještě i nyní v doprodejích některých prodejců. U nového modelu GSP500 cena nabobtnala dokonce na úctyhodných 62 tisíc. Takže může být finančně zajímavé využít šance koupit ještě levnějšího Experta, dokud to jde. Je to ale i tak dost peněz a ne každý je ochoten to investovat. Obzvlášť do pistole, která slouží jen a jen k lovení desítek na papírovém terči. Jsem však dlouhodobým zastáncem toho názoru, že základem jakékoliv obranné, taktické nebo rychlé střelby je umět se trefit přesně. A k nácviku přesné střelby tahle pistole poslouží výborně. A pokud někomu pokračují léta jako mne a baví ho klidná terčová střelba, tak GSP Expert rozhodně nezklame. Vzácně docílíte z hlediska přesnosti střelby lepších výsledků s jakoukoliv jinou pistolí. Mně můj střelecký život tahle pistole obohatila velmi.
