Historie zbraní
Obecně známým faktem je, že pušky Mauser vyráběla v Evropě celá řada zbrojovek, kdy mezi ty nejvýznamnější patřily například Ludwig Loewe, Mauser, DWM, FN, Steyr nebo Zbrojovka Brno. Země „vycházejícího slunce“ zase proslula výrobou pušek Arisaka. V Japonsku však byly Mauserovky vyráběny také. Jednalo se o pěchotní pušky Typ 45, 46 a karabiny Typ 47….a pak existovala karabinová verze se značením pouzdra závěru Typ 47/66. Kromě „čtyřicet sedmičky“ mám všechny ostatní zbraně ve své sbírce.
Siamská karabina Mauser Typ 47/66 je bezesporu jedna z historicky nejpozoruhodnějších zbraní mé sbírky. Historie této zbraně byla až do nedávna zahalena sérií nezodpovězených otázek. Tou klíčovou byla ta, proč má těchto cca 35 kusů karabin, které se dochovaly do dnešní doby, sériové číslo větší než deset tisíc, když kontrakt na dodávku karabin z Japonska byl pouze na 10.000 kusů zbraní. Další zásadní otázkou byla problematika bajonetu. Kontrakt na 10.000ks karabin z roku 1904 zněl na dodávku zbraní bez možnosti uchycení bajonetu. Jak je ale možné, že na karabiny Typ 47 a 47/66 lze uchytit japonský bodák, Typ 30? Ostatně tyto dva typy karabin jsou jedinými siamskými zbraněmi, na které lze bajonet Typ 30 uchytit. Začněme ale od začátku.
Historii siamských mauserů můžeme začít datovat k přelomu 19. a 20. století, kdy jedinými relativně moderními zbraněmi siamské armády byly pušky a karabiny Mannlicher, které ale nutně potřebovaly moderní náhradu. V této době Japonsko nabídlo své pušky a karabiny Arisaka Typ 30 a předložilo je Siamu k odzkoušení. Zbraně však z důvodu zjevných slabin nebyly nikdy ve větším množství zakoupeny, nemluvě o zavedení do armádní výzbroje. Obdobně Japonci neuspěli později ani s nabídkou svých námořních pušek Arisaka Typ 35. Obě tyto zbraně, pušky Typ 30 a typ 35, které byly nabízeny Siamu Japonci mám ve své sbírce také, od standardního provedení se liší hlavně vyraženou siamskou Chakrou na pouzdře závěru.
Siam chtěl standardizovat zbraň nejvyšší kvality a moderní koncepce. Za tímto účelem v roce 1899 Siam kontaktoval německého výrobce zbraní, společnost Mauser, Obendorf. Byla sestavena komise, která měla prověřit v té době všechny dostupné možnosti. Význačným členem této komise byl princ Jirapravatworadej, absolvent dánské vojenské akademie, který se později stal náčelníkem generálního štábu královské armády a později též známý jako otec moderní Královské thajské armády. V roce 1901 Siam podepsal se společností Mauser malý kontrakt na dodávku 100ks opakovacích pušek komorovaných v siamské vojenské ráži 8mm. Tyto pušky nebyly pouhou kopií jednoho z již existujících modelů "mauserovek", ale specifickou zbraní vycházející z různých modelových řad opakovacích pušek typu Mauser. Testy zbraní byly úspěšné, avšak společnost Mauser byla v této době plně vytížena dodávkami zbraní pro německou armádu a Turecko a tak nikdy větší dodávka realizována nebyla.
Otázkou zůstává, zda na základě licence poskytnuté společností Mauser nebo "načerno", nicméně výroba pušek a karabin pro Siam známých jako "Siamské mausery" byla zahájena v Japonsku ve zbrojovce Tokyo Artillery Arsenal. Jejich charakteristickým znakem byla tzv. Chakra. Jednalo se o stylizované zobrazení siamské královské koruny krále Chulalongkorna, která byla zvýrazněná slunečními paprsky vyzařující z její horní části. Koruna byla umístěna uvnitř kola s 12-ti břity, symbolizující mytologickou vrhací zbraň, nazývající se právě Chakra. Sběratelé dnes však Chakrou nazývají celý tento symbol. Pro pozdější karabiny Typ 47/66 a pro některé pušky kompletně repasované zbraně Královskou zbrojovkou v Bangkoku byla Siamská královská koruna uvnitř symbolu nahrazena soustřednými kruhy. Ať už se jednalo o symbol v podobě královské koruny nebo v podobě soustředných kruhů, vždy byla takto značena armádní výzbroj. U siamských Mauserů byla chakra ražena na vrchní stranu pouzdra závěru.
První kontrakt z počátku roku 1903, zněl na 20.000 kusů pušek, Typ 45, s bajonety, řemeny, krytkami ústí hlavní a munici. Ve stejném roce byla tato pěchotní puška přijata do výzbroje siamské armády. Již v roce 1903 následoval také druhý kontrakt na dalších 20.000 kusů mírně modifikovaných pušek, Typ 46.
Modifikací bylo požadováno celkem 5 a byly následující:
- změna jednodílné pažby na typicky japonskou dvoudílnou pažbu. Problém bylo, že výroba pušek ze druhého kontraktu byla již v plném proudu, když byly požadavky na jednotlivé změny finalizovány a implementovány. To je důvodem, že ani ne 20% z celkem dochovaných pušek má dvoudílnou pažbu a i všechny moje pušky mají pažbu jednodílnou
- tak aby došlo k dalšímu zpevnění pažby, byl na botku přidán v horní části pažby límec, který umožňoval připevnit botku horním šroubem pod úhlem 90 stupňů, namísto doposud užívaného horního šroubu šroubovaného pod úhlem 45 stupňů. Tato modifikace se vyskytuje na všech mých zbraních
- kovové manžety pro vyztužení pažby byly instalovány v horní a spodní části pažby v oblasti za lučíkem, kde je pažba nejužší. Vyskytuje se na všech mých zbraních
- implementace kovových manžet si vynutila změnu zadní části lučíku spouště v dolní části pažby a zadní části pouzdra závěru v horní části pažby
- výstupky pro stranovou korekci mušky byly odstraněny, tak aby nepřesahovaly její základnu. Opět se vyskytuje u všech mých zbraní
Třetí kontrakt z roku 1904 zněl na 10.000 kusů karabin. Zajímavostí zůstává, že v případě pušek docházelo k přejímce zbraní skupinou siamských inspektorů přímo v Japonsku, přičemž na nich můžeme dohledat inspekční značky siamského inspektora. Tato inspekční značka byla u pušek Typ 45 a Typ 46 ražena na levé straně pouzdra závěru před logem výrobce Tokyo Arsenal. V případě karabin tomu již tak nebylo. Jelikož Tokyo Arsenal v případě prvních dvou kontraktů dostál požadované úrovni kvality, přítomnost siamských inspektorů již nebyla při přejímce zbraní nadále nezbytná. Proto se na těchto 10.000ks karabinách vyskytuje již jen logo výrobce a inspekční značka japonského inspektora, nikoliv siamského. Japonská inspekční značka je velikostně menší a vyskytuje se napravo od loga výrobce. Oficiální formální značení karabiny vycházející z budhistického kalendáře bylo Typ 47. Již jsem se také, i v odborné literatuře, setkal s označením karabin jako Typ 66. Což není správně. V roce 1923 začaly být téměř po dvacetileté službě pušky Typ 45 a 46 nahrazovány modernějšími, které vycházely koncepčně z japonských pušek Arisaka 38 a ty byly do siamské armády přijaty právě pod označením právě Typ 66.
I když výrobcem zbraní pro všechny 3 japonské kontrakty (dlouhá puška 45, 46 a karabina 47) byla japonská zbrojovka Tokyo Artillery Arsenal, tak kontrakty na dodávky siamských mauserů byly dojednány se společností Mitsui & Company, LTD. Jednalo se o dceřinou společnost konsorcia Taihei Kuiai, které bylo hlavním japonským exportérem zbraní. Nicméně všechny tři typy zbraní jsou označeny logem Tokyo Arsenal.
Za 60 let služby si siamské mauserovky prošly tvrdou službou. Většina zbraní byla dokonce podrobena za ta léta i dvou až třem "generálkám". Zbraně byly většinou překomorovány z původní ráže 8x50R (vzor 45) na ráži 8x52R (náboj vzor 66) v královské zbrojovce v Bangkoku, kde kromě hlavně byly upravovány také hledí vzhledem k plošší trajektorii nového náboje. Což je i případ všech mých zbraní. Siamské pušky a karabiny sloužily v Thajsku ještě v šedesátých letech, navzdory tomu, že náhrada pušek byla zahájena již v letech dvacátých a to za Typ 66. Toto je jasné svědectví o brilantní koncepci těchto zbraní, výborném řemeslném zpracování a v neposlední řadě péči, které se zbraním v průběhu let aktivní služby v tropickém klimatu dostávalo.
A nyní se dostávám k otázce výrobního čísla mé karabiny Typ 47/66, které je 12.829. Celkem je zdokumentováno cca 55ks karabin, z toho 20 kusů má výrobní číslo nižší než 10.000 (Typ 47) a ostatní mají rozsah sériových čísel převyšující právě zmíněných 10.000 s nejvyšším zaznamenaným výrobním číslem 12.844 (Typ 47/66). Víme, že kontrakt na dodávku zbraní z Japonska z roku 1904 zněl na 10.000ks karabin a byly značeny sériovými čísly 1-10.000. Kým tedy a za jakým účelem bylo tedy vyrobeno zbývajících cca 2.900 kusů karabin? V japonském národním archivu není žádná zmínka o jakékoliv dodatečné výrobě. Zmíněných 2.900 kusů karabin se vyznačuje několika specifickými znaky:
- logo japonského výrobce Tokyo Arsenal se na zbraních nevyskytuje. Stejně tak se na levé straně pouzdra závěru nevyskytuje finální inspekční značka, tak jak je tomu u deseti tisíc karabin ze třetího kontraktu vyráběných v Japonsku
- na zbraních se nevyskytují ani jakékoliv jiné japonské inspekční značky. S výjimkou drobných, lehce vyměnitelných dílů, které mohly být na zbraně nainstalovány v rámci oprav či prohlídek. Na jednotlivých dílech a ani na spodní straně pouzdra závěru se taktéž neobjevují ani primární a sekundární montážní čísla, typická pro japonské zbraně
- na většině dílů karabin je vyraženo číslování dílů v thajštině
- všechny tyto karabiny mají vyražená sériová výrobní čísla na pouzdrech závěrů v thajštině v unifikované (ujednocené) podobě
- strojní provedení karabin je odlišné od prvních 10.000ks vyráběných v Japonsku, zbraně nesou více viditelných znaků souvisejících s procesem obrábění
- modření nemá tak hluboký modrý odstín jako je tomu u japonských karabin a pušek
- všech 2.900 kusů karabin má na hlavni inspekční značku královské zbrojovky z Bangkoku (fan wheel), které se též vyskytuje na vyměněných/náhradních hlavních u dlouhých pušek
- přední hlavňová objímka je identická s puškou Typ 66, která byla vyráběná v letech 1923-1928
Do nedávna převládal názor, že zbraně byly vyrobeny v Siamu ve dvacátých letech 19. století, pravděpodobně na japonském nářadí po vydodání všech tří kontraktů uzavřených mezi Japonskem a Siamem. A to v návaznosti na výrobu pušek Typ 66, které neměly karabinovou verzi. I když se tato teorie jevila jako nejvíce pravděpodobná, vyplývající z dřívějšího nedostatku faktografických informací o siamských zbraních, není pravdivá. Dnes je již jasné, že zbraně byly skutečně vyrobeny v Siamu, dnešním Thajsku, ale až v letech 1936-1940 jako předzvěst Francouzsko-Thajské války probíhající v letech 1940 až 1941.
Zajímavosti o zbraních
Zajímavostí nepochybně zůstává, že v roce 1904, kdy byly původní karabiny zavedeny do armády, neměl Siam adekvátní výraz pro slovo karabina a tudíž byly zbraně označovány jako krátká puška. Před prvním dubnem 1889 neměli Siamci jakýkoliv standardizovaný, vládou schválený systém značení vojenského materiálu. Do této doby označovali materiál názvem výrobce a stručnou charakteristikou. Například pušky Mannlicher 1888, které byly užívány v hojných počtech, byly jednoduše nazývány jako "TYP MANNLICHER DLOUHÁ PUŠKA". Mezi léty od 1.4.1889 až do 31.3.1913, než byl v Siamu zaveden budhistický kalendář, byl v Siamu užíván systém označování vojenského vybavení dle data zavedení do armády počítající se od prvního roku vládnutí královské rodiny = 6.4. rok 1782 dynastie Chakri. V případě adopce pušek se jedná o 121. rok vlády královské rodiny, "RATTANAKOSINSOK 121", zkráceně "ROR SOR 121", či "R.S.121". 1782+121=1903, čili rok adopce dlouhých pušek typ 45 a 46 a takto "R.S.121" jsou označeny pouzdra závěrů u všech mých pěchotních pušek. V případě adoptování karabin vyráběných v Japonsku se jednalo o 123. rok vlády královské rodiny, "Rattanakosinsok 123", též zkráceně "Ror Sor 123" a pouzdra závěrů těchto karabin jsou značena jako "R.S.123". Pro konverzi data dle gregoriánského kalendáře je třeba připočítávat číslo 1781 pro data od 6. dubna do 31.12. a od 1.1. do 5.4. číslo 1782. V tomto případě 1781+123=čili rok adopce 1904. Siamské mausery Typ 45, Typ 46 a Typ 47 byly posledními zbraněmi, které byly v Siamu adoptovány dle systému značení Rattanakosinsok.
Po přijetí budhistického kalendáře Siamem v roce 1913 bylo nutné pozměnit již zavedené značení vojenského materiálu. Nové značení znělo na "TYP"+"MODELOVÉ OZNAČENÍ" charakterizované dvěmi číslicemi vycházející z budhistického kalendáře. Přepočet mezi gregoriánským a budhistickým kalendářem je následující. V první čtvrtině roku je potřeba k letopočtu dle gregoriánského kalendáře přičíst číslo 542, ve zbývajících měsících 543. Čili dlouhá puška z prvního kontraktu byla nově označována jako Typ 45 (1903+542=2445) a dlouhá puška z druhého kontraktu jako Typ 46 (1903+543=2446). Obdobně u karabin Typ 47 je potřeba dle gregoriánského kalendáře potřeba přičíst číslo 543, nikoliv 542 (1904+543=2447). Užívané označení existujících zbraní bylo změněno, nicméně značení na pouzdrech závěrů bylo ponecháno původní, až na vzácné výjimky, což se týkalo výhradně dlouhých pušek a nikoliv karabin..
Co se týká označení Typ 47/66 na mé zbrani, takto byly značené karabiny vyráběné v Siamu. Dvojčíslí 66 za lomítkem indikuje komorování na siamský náboj 8mm (8x52R), označovaný též jako vzor 66, vyplývající z obdobné logiky značení dle budhistického kalendáře. Rok adopce náboje 1923+543=1966, čili vzor 66. Značení na zbrani je uvedeno na pouzdře závěru v thajštině a takto je označena i má zbraň.
Pro úplnost a přehlednost uvádím značení pouzder závěrů pro jednotlivé varianty siamských mauserů
Puška Typ 45
- chakra královská koruna se slunečními paprsky, R.S. 121 (v thajštině)
- inspekční značka typ A, siamský inspektor
- logo výrobce Tokyo Artillery Arsenal
- sériové výrobní číslo v thajštině v zadní části pouzdra závěru
Puška Typ 46
- chakra královská koruna se slunečními paprsky, R.S. 121 (v thajštině)
- inspekční značka typ B, siamský inspektor
- logo výrobce Tokyo Artillery Arsenal
- sériové výrobní číslo v thajštině v zadní části pouzdra závěru
Karabina Typ 47 (výroba Japonsko)
- chakra královská koruna se slunečními paprsky, R.S. 123 (v thajštině)
- inspekční značka typ C, japonský inspektor
- logo výrobce Tokyo Artillery Arsenal
- sériové výrobní číslo v thajštině v zadní části pouzdra závěru
Karabina Typ 47/66 (výroba Siam)
- chakra se soustřednými kruhy, typ 47/66 (v thajštině)
- žádná inspekční značka
- bez loga výrobce
- sériové výrobní číslo v thajštině v zadní části pouzdra závěru
Japonci v této době běžně značili pušky pomocí primárních a sekundárních montážních čísel, která zajišťovala sledovatelnost ve výrobním procesu vždy ke konkrétní zbrani. Montážní čísla byla ražena na všech hlavních částech zbraní. Primárně je třeba se podívat na spodní část pouzdra závěru po demontáži pažby. Montážní čísla sloužila čistě k identifikaci v procesu výroby. Systém montážních čísel byl užíván tak, že zbraň byla sestavena tzv. nabílo, odzkoušena, opět byla rozebrána a pak teprve byly jednotlivé díly tepelně upravovány a modřeny (černěny). Montážní čísla zamezovala nechtěné záměně dílů jednotlivých zbraní v tomto procesu. Nabízí se otázka, proč to Japonci dělali tak složitě, co se týká značení. Odpovědí je, že sériové číslo bylo raženo až po finální kontrole a pouze zbraně s vyraženým sériovým číslem mohly být zařazeny do armádní výzbroje. Mnoho pušek Typ 45, 46 a karabin Typ 47 prošlo jednou nebo i vícekrát repasí v Královské zbrojovce Bangkoku i za účelem překomorování na ráži vzor 66 nebo za účelem úplné výměny hlavně a byly pak doznačeny na hlavni v místě za hledím. Pokud došlo k během generální opravy v Královské zbrojovce v Bangkoku také k výměně pažby, tak bylo vyraženo plné sériové číslo v thajštině na vnitřních částech pažby a předpažbí.
Když byla znovu obnovena výroba karabin Typ 47/66 v Siamu, neměli Siamci důvod dodržovat stejný systém značení dílů jako tomu bylo v případě japonské výroby a zvolili si vlastní systém značení. Nebylo však uplatněno sčíslování jednotlivých dílů, jako tomu bývá u mauserů evropské provenience, ale každý díl měl na zbrani své specifické číslo v thajštině. Příležitostně se lze také setkat se skutečností, že díl z jedné zbraně mohl být použit na zbrani jiné. Což také vyžadovalo specifické označení, jako je tomu například u přední hlavňové objímky, která je u je u karabiny vyráběné v Siamu identická s objímkou na pušce Typ 66. V překladu se jedná o značení "No. 66/41", což indikuje možnost použití dílu 41 (přední hlavňové objímky) mimo karabiny 47/66 také na pušce 66. Na spodní straně pouzdra závěru bylo u karabiny vyráběných v Siamu raženo v thajštině číslo 115 (číslo dílu) a společně s ním byla ražena dvojice písmen opět v thajštině zkracující název instituce Chang Sang (Siamské ministerstvo zbraní) společně s interním pořadovým číslem konkrétní zbraně. Což je jednodnoznačná identifikace karabin vyrobených v Siamu, jelikož u zbraní vyrobených v Japonsku se na spodní straně závěru nachází pouze primární montážní číslo. Karabiny v rozsahu výrobních čísel 10.001-12.900 vyrobené v Siamu byly dále na lučíku a zásobníkové schránce skrytě značeny arabskými číslicemi, korespondujícími s interním pořadovým číslem vyraženým na spodní straně pouzdra závěru. Jasnou identifikací karabin vyráběných v Siamu byla také absence jakéhokoliv původního značení na levé straně pouzder závěrů. Narozdíl od prvních 10.000ks karabin vyráběných v Japonsku, kde se na levé straně pouzdra závěru vyskytuje logo výrobce Tokyo Artillery Arsenal společně se značkou inspektora napravo od loga. Další značení, které jsem nalezl na své karabině Typ 47/66 je plné sériové číslo je vyražené v thajštině na vnitřních částech pažby a předpažbí. Na pouzdře závěru se vyskytuje pod chakrou a typovým označením 47/66 také číslo 86 v arabských číslicích. Toto číslo bylo na zbraň vyraženo dodatečně německou importní společností. Dalším dodatečným označením německého importéra na zbraní je označení ráže "8MM SIAM" vyražené na původně „čistou“ levou stranu pouzdra závěru. Což se ale jeví dosti nedostatečné vzhledem k existenci dvou typů nábojů ráže 8mm Siam - 8x50R (vzor 45)/8x52R (vzor 66).
Technický popis zbraní
V případě siamských pušek 45 a 46 se jedná z technického hlediska o unikátní zbraně, kde byly kombinovány konstrukční prvky německých pušek Mauser z přelomu devatenáctého a dvacátého století s prvky japonských pušek Arisaka. Na první pohled nejvýraznější odlišností oproti puškám Mauser, tak jak je obecně známe, je užití prachové krytky užívané Japonci. Obě strany pouzdra závěru jsou opatřeny jemnými kolejničkami, které zapadají do prolisů v prachové krytce a slouží k vedení jejího posunu vřed a vzad. Pouzdro závěru na pravé straně je opatřeno vpředu a vzadu dvěma oválnými otvory s náběhy, do kterých zapadá výstupek na vnitřní straně prachové krytky a zajištuje ji v přední nebo zadní poloze proti nechtěnému pohybu. Krytka může být uvolněna přizvednutím a posunuta mírný tlakem ve směru jejího pohybu. Tak, aby krytka mohla být chycena prsty, je opatřena hamtníkem půlkruhového tvaru. Závěrem lze pohybovat, respektive ho otevírat nebo uzamykat, s krytkou v přední i zadní poloze. Krytka však v uzavřené zadní poloze brání nabíjení či vyprázdnění zásobníkové schránky, tudíž musí být krytka pro tyto operace posunuta výlučně do přední polohy. Prachová krytka je dílem japonského dělostřeleckého kapitána, jménem Kijiro Nambu, předního japonského konstruktéra zbraní. Poprvé byla použita na námořním modelu japonské pušky Arisaka Typ 35, přijaté do výzbroje v roce 1902. Což zhruba odpovídá době, kdy byla v konečné fázi vývoje dlouhá puška Siamu. Později byl koncept designu prachové krytku změněn tak, že se posouvala společně se závěrem zbraně (Arisaka 38 nebo 99). U siamských mauserovek a také pušky Typ 35 je však vyžadován separátní pohyb pro otevření nebo zavření prachové krytky.
Dalším, typicky japonským prvkem, bylo užití dvoudílné pažby a dvoudílné manžety na spodní i horní straně pažby, vyztužující relativně subtilní pažbu v místě pistolové rukojeti. Obdobné řešení je použité na japonských zbraních Arisaka Typ 30, 38 nebo 35. Manžeta byla odpovědí na chronické praskání pažeb u pušek Arisaka 30, které byly vyráběné z relativně lehkého a málo pevného japonského ořešáku. Horní a spodní část manžety byla spojena v zadní části šroubem, který procházel pažbou. Dvoudílné pažby a manžety se nevyskytovaly u prvního kontraktu na dodávku 20.000ks pěchotních pušek Typ 45 a byly implementovány až v průběhu výroby zbraní druhého kontraktu pušek Typ 46. Z hlediska karabin byla pravděpodobně u třetího japonského kontraktu použita také dvoudílná konstrukce pažby, do dnešní doby se ale žádná taková originální nerepasovaná karabina nedochovala. Na karabinách vyráběných v Siamu byla, včetně té mé, užita výhradně jednodílná konstrukce pažby. V zásadě byla používána u karabin vyráběných v Siamu tato dvojice dřev a to týk a filipínský mahagon. Pažba mé karabiny je vyrobena z mahagonu, který je tmavě červeno-hnědý, narozdíl od světlého týku. Pažba je lakovaná šelakem (přírodní živicí). Důvodem byla dostupnost vysoce jakostních pevných dřev na výrobu pažeb v Thajsku. Další odlišností siamských mauserů od typických mauserovek, opět na japonský způsob, je postupně zužující se hlaveň kónického tvaru. Pouze u jedné pěchotní pušky mám vytěrákovou tyčku. Tyčky byly 396 mm dlouhé, lesklé, ponechané v barvě kovu, se závitem na jednom konci a otvorem na konci druhém. Nevím, co Siamci s vytěrákovými tyčkami reálně dělali, ale nezaznamenal jsem zmínku o žádné dochované karabině Typ 47/66 s originální vytěrákovou tyčkou. Já jsem si nechal v USA vyrobit repliku vytěrákové tyčky dle dochované výrobní dokumentace. Tyčka byla kratší než u pěchotních pušek, byla 381 mm dlouhá a šroubovaná do přední hlavňové objímky po vzoru pušky Typ 66. Botka pažby všech typů siamských mauserů obsahovala uzavíratelný otvor, který sloužil k uložení krytky ústí hlavně v otvoru pažby. Otvor v botce byl vždy chráněn výklopnými dvířky. Siamci se také nespokojili s univerzálním řešením vypouštění dna zásobníkové schránky. Kavaléristé byly zvyklí nosit při jízdě na koních ochranné rukavice, kdy mohlo dojít k nechtěnému zmáčknutí tlačky záchytu zásobníkové schránky, umístěné uvnitř lučíku spouště. A následnému otevření zásobníkové schránky. Řešením u karabin bylo přesunutí tlačky záchytu před dno zásobníkové schránky. Měla obdélníkový tvar s vroubkováním. Tímto úkolem byl pověřen kapitán Nambu, v té době přidělený k oddělení malých zbraní japonské zbrojovky.
O siamských mauserech lze obecně říci, že sdílí mnoho společných rysů s německým puškami Mauser, ale pouze z hlediska koncepčního či designu. Jednotlivé díly nejsou jakkoliv zaměnitelné s puškami typu mauser, jako byla například německá puška Mauser 98. Nutné změny v konstrukci lze přičíst především na vrub použité unikátní siamské ráži 8mm (resp. vzor 45 nebo také 8x50R), která byla zavedena do výzbroje v roce 1902. Pozor na fakt, že siamská ráže 8x50R je skutečně unikátní a je potřeba si ji neplést s podobným nábojem 8x50R Mannlicher. Náboje jsou nezaměnitelné a liší se především ve výšce okraje nábojnice. Závěr pušek a karabin je uzamykán pomocí dvou ozubů v přední části, tělo závěru bylo opatřeno dvěma oválnými plynovými kanály, vodícím žebrem a bezpečnostním ozubem v části zadní. Klika závěru je rovná u pušek i karabin s hruškovitě tvarovaným zakončením. Vytahovač je užší než je tomu obvyklé u pušek mauser, jinak byl řešen konstrukčně stejně. Ostatní díly závěru jako úderník, bicí pružina, pojistka, matice závěru a matice úderníku byly obdobné jako na modelu Mauser 98, ale rozměrově jsou s puškou Mauser 98 neshodné a tudíž nezaměnitelné. Závěr se výrazně vyklá v otevřené poloze, což ale není z nedostatku preciznosti výroby, ale důkazem konstrukce zbraně pro použití v bojových podmínkách. Tento jev vymizí při uzamčení závěru v přední poloze. Pouzdro závěru má v pravé části drážku pro vytahovač, svislou vodící drážku pro nabíjení pomocí klipu a na levé straně výřez pro palec. Hledí pušek je cejchováno od 200 do 2000m. U pěchotních pušek překomorovaných na náboj vzor 66 docházelo k uříznutí vrchní části základny hledí z důvodu změny trajektorie střely, což lze identifikovat tím, že thajské číslice na základně hledí jsou neúplné (uříznutzé). Hledí karabin je cejchováno od 300 do 1500m, přičemž bojová pozice (jezdec úplně vzadu) odpovídala vzdálenosti 200 metrů. Hledí karabin vyrobených v Siamu byla cejchována již přímo na vzor náboje 66, kdy má střela plošší trajektorii letu. Zajímavá je jistě fotografie třech typů hledí, které mám na mauserovských puškách ve své sbírce a to cejchované v arabských číslicích, perštině a thajštině. Siamské zbraně byly opatřeny několika typy povrchových úprav. Modřením, použitým na většině dílů (závěr, pouzdro závěru, hlaveň a jiné). Dále leštěním do vysokého lesku, kdy díly zůstávají v barvě kovu. V tomto případě se jedná o překvapivě odolnou povrchovou úpravu a takto ošetřené díly i po cca sto letech vypadají, jako by byly nedávno vyrobeny. Takto ošetřené jsou na siamských mauserech jsou pružina hledí, různé čepy, vytěráková tyčka a i jiné díly. Poslední užívanou metodou bylo kalení dílů s krátkodobým ošetřením chemickou pastou, které zanechávalo po jejím odstranění zlatavý či bronzový odstín. Tento způsob povrchové úpravy byl používán pouze u spouští siamských mauserů.
Vzhledem k počtu 40.000 kusů vyrobených pušek a necelých 13.000 kusů karabin se jedná o né úplně běžné mauserovky.
Bajonet Typ 47
Poslední nevyjasněnou problematikou zůstává bajonet pro karabinu Typ 47/66.
Víme, že Siamu v roce 1904 žádné bajonety společně s karabinami Japonskem dodány nebyly. Původní karabiny vyráběné v Japonsku ani možnost uchycení bajonetu neměly. Důvodem bylo, že kavalérie byla v té době vybavena šavlí a nepotřebovala žádnou další bodnou, či sečnou zbraň. Až v roce 1928 bylo Siamu dodáno Japonskem 5.000ks mírně modifikovaných japonských bajonetů Typ 30. Nabízí se otázka, na jakou zbraň měl být bajonet použit. Siam nedisponoval ve výzbroji japonskými puškami Arisaka Typ 30, stejně tak ani námořní puškou Typ 35, na které by bajonet pasoval. Bajonet ale nepasuje ani na siamskou pušku Typ 66, která měla sloužit od roku 1923 jako náhrada již zavedených armádních pušek Typ 45, resp. 46, ale ani na samotné pušky Typ 45/46. Jedinou siamskou zbraní, na kterou lze japonský bajonet uchytit byly právě karabiny.
Vysvětlení je takové, že karabiny novější výroby ze Siamu Typ 47/66 byly vyrobeny po vzoru pušky Typ 66 s přední hlavňovou objímkou s možností uchycení bajonetu a tyčkou šroubovanou do této objímky, přední hlavňová objímka je u obou zbraní (Typ 66 a Typ 47/66) identická. Již existující karabiny Typ 47 z japonské dodávky byly takto upraveny v rámci inspekčních prohlídek. A zmiňovaných 5.000ks bajonetů bylo pravděpodobně objednáno pro jednotky, které nebyly vybaveny šavlí, jako tomu bylo u kavalérie. Výrobcem 5.000ks bajonetů byla zbrojovka Tokyo Army Arsenal, která vznikla přejmenováním svého předchůdce Tokyo Artillery Arsenal v rámci restrukturalizace zbrojního systému v Japonsku. Další bajonety byly vyrobeny v Siamu královskou zbrojovkou v Bangkoku. Samotné bajonety byly identické jako bajonety Typ 30 ranné výroby, měly celkovou délku 513mm a délku čepele 397mm. Čepel byla drážkovaná, střenky dřevěné, záštita byla zahnutá. Jediným výrazným rozdílem oproti japonskému bajonetu Typ 30 zůstával způsob uchycení pochvy k závěsníku, kdy bajonet pro siamské mausery měl pochvu opatřenou klasickým mauserovským "L" a u bajonetu typ 30 byl skrz očko pochvy provlíknutý řemínek zajištěný přezkou. Oficiální označení bajonetu znělo Daap Bplaai Bpeun Lek San Baep Song Pan See Roi See Sip Jet, čili bajonet Typ 2447 pro krátkou pušku, zkráceně Typ 47.
Poznámka: Název Thajsko v překladu "Země svobody" a Thajci jsou právem hrdí na svou tradici nezávislosti. Název země byl změněn ze Siam na Thajsko v roce 1939 (i když po druhé světové válce byl zemi krátce navrácen opět název Siam).
