Jedná se o krásnou ruční zbraň, lahodící oku na první pohled. První karabiny, kterých bylo vyrobeno pouze 52 kusů, vychází ze španělského mauseru model 1893 a jejich přesnější označení je m/93. Na pouzdře závěru je karabina m/93 označena pouze výrobním číslem v rozsahu 1-52, bez uvedení výrobce nebo data výroby. Výrobcem byl Mauser Obendorf. Následná první série byla vyrobena v německém závodě Mauser a to v roce 1894 a v celkovém počtu 5.000ks (dodávka v roce 1895). Z této výrobní série pochází i moje zbraň, respektive závěrový systém zbraně. Druhá výroba proběhla taktéž v závodě Mauser Obendorf v roce 1895 a to v počtu 7185 ks s dodávkou v roce 1896. Další karabiny byly již vyráběny pouze ve Švédsku v závodě Carl Gustaf a to v letech 1901-1907 a 1914-1918 a to v celkovém počtu 115.000 ks. Originálně nebyly nikdy karabiny vyráběny v závodě Husqvarna, jak je často mylně uváděno. Zde byly pouze repasovány po ukončení jejich aktivní služby ve švédské armádě.

Karabiny m/94 byly ve výzbroji celé řady různých složek švédské armády, jako bylo například námořnictvo nebo pěchota, kavalérie, dělostřelectvo, letectvo atd. Zbraně m/94 sloužily ve Švédské armádě až do 50. let dvacátého století, kdy byly vyřazeny z aktivní služby. Karabiny byly z části prodány Dásnku do armády a pro ochranu domovů, část byla prodána na německý civilní trh, dále také do USA společnostem Pasadena Firearms a Interams. Další karabiny byly repasovány společností Husquarna. Je na ní ale zachován původní závěrový systém Mauser Obendorf.

V mém případě se jedná o verzi zbraně m/94-14, která se liší od standardní karabiny m/94 možností uchycení bajonetu. Ke konstrukční změně karabiny pro uchycení bajonetu došlo v roce 1914 a následně v letech 1914-1950 bylo nejméně 75% existujících karabin konvertováno na „bajonetový“ model m/94-14. Rozpoznávacím znakem, zda se jedná o originální výrobu m/94-14 nebo konverzi z modelu m/94 na m/94-14 je především rok výroby, respektive výrobce. V příapdě výroby v závodě Mauser Obendorf Německo nebo výroby před rokem 1914 se jedná o konverzi, v případě výroby od roku 1914 dále se jedná o originální výrobu m/94-14. Všechny karabiny m/94-14 byly vyrobeny nebo konvertovány v závodě Carl Gustaf. Karabina m/94 je dnes relativně vzácná.

V roce 1896 došlo na zbraních ke dvěma zásadním konstrukčním změnám. Za prvé se jednalo o vybrání pro palec na levé straně pouzdra závěru. Umožňoval pohodlné nabíjení pomocí nabíjecích pásků. Za druhé došlo ke změně uchycení popruhu z levé strany na spodní část zbraně pro pobřežní dělostřeleckou stráž, tak aby mohla být zbraň nošena přes rameno. Tento model karabiny je obecně prezentován jako m/94-96, jelikož se jedná o stejný systém uchycení řemenu jako u pušky (v případě Švédska vzor m/96). Pobřežní stráž nikdy nejezdila na koni, ale nosila batoh stejně jako pěchota, proto došlo ke změně uchycení řemene na spodek zbraně.

 

Zajímavosti o zbrani

• 7. srpna 1894 byla adoptována karabina Švédskem pod názvem 1894 karabina (1894 års karbin)
• 6. srpna 1895 byl název změněn na 6,5mm karabina m/94 (6,5mm karbin m/94)
• pro verzi m/94-14 oficiální název uvedu jen ve švédštině a to 6,5mm Karbin m/94 med fästanordning för bajonett (6,5mm k m/94 m fäst)

Korunka vyražená na dílu zbraně značila, že konkrétní díl byl zkontrolován a odpovídá platné specifikaci. Rozdíl je v designu a natočení korunek, kde korunka vyražená inspektory ve společnostech Mauser nebo Carl Gustaf je ve svislé pozici a korunka Husqvarna natočena směrem ke druhé hodině. Nezávislí subkontraktoři používali natočení směrem na jedenáctou hodinu. Užívány byly inspekční značky dvou velikostí, větší na díly jako hlavně, závěry, pouzdra závěrů a menší značka na díly drobnějších rozměrů. Značka je také často nazývána jako "Majetek Koruny" ve smyslu vládního vojenského materiálu.

Nejdůležitější armádní přejímací značka spočívala ve vyražení iniciálů inspektora, který překontroloval a proměřil všechny části zbraně. Iniciály byly raženy viditelně u zbraní Mauser a Carl Gustaf před sériové výrobní číslo na levou stranu pouzdra závěru. Toto značení bylo aplikováno však až od roku 1896, tudíž má zbraň správně touto značkou nedisponuje. Husquarna iniciály razila na základnu hledí.

Pouzdra závěrů disponují korunkou na levé i pravé straně a takto jsou jsou značena všechna pouzdra zbraní na vyztužovacích žebrech zbraní přejatých do služby v armádě. Moje zbraň má tuto dvojici inspekčních značek také vyraženou.

Druhá nebo třetí korunka značí reinspekci po zásadní opravě nebo výměně dílů. Zbraně vyřazené ve Švédsku z aktivní služby mají na pouzdře závěru vyraženo písmeni "X" poblíž sériového výrobního čísla.

Technický popis zbraně

Na první pohled se karabina vyznačuje několika specifickými prvky. Všechny díly závěru jsou ponechány v barvě kovu a vysoce leštěny. Pás je uchycen na levé straně pažby a zbraň nění vybavena vytěrákovou tyčkou. Pažba zbraně je typu Mannlicher, mohutná objímka ústí hlavně s úchytem na bajonet a chránítky mušky po obou stranách vychází koncepčně z britských pušek SMLE Mk.I a Mk.III

Pažba

pažby karabin se vyráběly převážně z ořechu nebo buku. Pažba mé zbraně je vyrobená z ořechu a je ošetřena fermeží, čímž získala krásně červeno-hnědou barvu. Podle výrobního čísla 22600 se jedná o originální pažbu karabiny m/94 vyrobenou v letech 1901-1907, ve společnosti Carl Gustaf. Čemuž také odpovídá první inspekční korunka umístěná na spodní straně pažby za lučíkem. Moje zbraň má na pažbě vyraženy celkem tři korunky, kdy další dvě značí reinspekci po zásadní opravě či výměně dílu na zbrani. Poslední třetí korunka s písmenem G značí reinspekci po rozsáhlejší opravě v závodě A7 Tygstation Gotland. V případě mé karabiny se nejedná o upravovanou pažbu z pušky m/96 nebo m/38. Modifikovanou pažbu z pušky na karabinu lze rozpoznat dle odlehčovacích otvorů v těle pažby, které mají všechny pušky, originální karabiny nikoliv. Případně dle písmen X zakrývající původní sériové číslo zbraně, respektive pažby. Typickým prvkem pažby je přezka popruhu přišroubovaná dvěma šroubky na pravé straně. Před přeskou je umístěn identifikační disk. Skrz pažbu je vyříznutý otvor pro provlečení ponosového řemenu. Pažba má mimo jiné vybrání pro prsty v místě před závěrem a nemá pistolovou rukojeť. Pažba karabiny m/94-14 se vyznačuje nutnými úpravami pro uchycení bajonetu. Na obrázcích je nafoceno konkrétní konstrukční řešení, skládající se z kovové vyztužovací destičky, obdélníkového čepu  umístěného uvnitř pažby, fixačního šroubku a nutných úprav na spodní straně pažby. Stejné číslo jako pažba nese i předbažbí a to 22600, dále botka a to 600

 

Identifikační disk

disk je umístěn na pravé straně pažby a to v místě před přeskou popruhu. V mém případě se jedná o novější typ disku, který již neobsahuje údaje o služebním zařazení, o regimentu nebo jednotce, a jiné. Tyto novější disky začaly být používány až po zavadení špičaté střely m/94/41 švédskou armádou v roce 1941. Disk je rozdělen na tři sekce a k pažbě přišroubován jedním šroubkem uprostřed disku. Největší část disku (sekce 6,46-6,51) poskytuje informace o stavu hlavně a nábojové komory. Hlavně karabin byly v pravidelných intervalech kontrolovány a v případě změny stavu hlavně byl disk vyměněn a nesl nové údaje. Ve spodním oblouku je číslo 6,46 následováno číslicemi 7,8,9,0, což naznačovalo minimální naměřený průměr hlavně. Pokud byl nad číslicí uveden trojúhelník, došlo k náhradě v čísle 6,46 touto číslicí (například trojúhelník nad číslem 7 znamenal minimální průměr hlavně 6,47). Pokud trojúhleník nebyl vyznačen nad žádnou číslicí, platil průměr 6,46. Stejnou analogií byla určován maximální průměr hlavně, viz horní oblouk začínající číslem 6,51 a následovaný číslicemi 2 až 9. Při naměření přůměru hlavně přesahucící rozměr 6,59mm musela být hlaveň na zbrani vyměněna. Nejmenší část disku s číslicemi 1-3 značí míru opotřebení hlavně s tímto významem. 1=mírné opotřebení hlavně, 2=středně velké opotřebení hlavně, 3= silné opotřebení hlavně, ale stále v mezích použitelnosti. Pokud byla hlaveň oznámkována číslem 3, byla zpravidla při dalším měření vyměněna. Třetí část disku nese zkratky Torped, Str a Överslag. Torped znamená špičatá střela, Överslag = zásah nad, Str = zkratka pro bod. Vše vpylývalo z balistického chování špičatých střel m/94/41, které měly oproti původním ogiválním střelám značně plošší trajektorii. Před zkratku Str byl do disku doplněn údaj, o kolik decimetrů na vzdálenost 100m je potřeba mířit níže, aby došlo k zásahu cíle. Ja zaznamenáno velmi málo případů, kdy byl v disku vyplněn nějaký údaj. Spíše byly používány převodní tabulky

 

Hledí, muška

základní charakteristikou hledí je, že je kalibrováno na ogivální střelu o váze 156 grainů. Hledí je kalibrováno od 300 do 1600m. Nastavení 300m odpovídá nejspodnější pozice stavítka. Na levé straně je cejchování v rozmezí 400 až 1400m, na pravé straně 500 až 1500m. Vzdálenosti 1600m odpovídá maximální horní pozice stavítka. Zoubkování pro fixaci posuvného stavítka je na pravé straně hledí, součástí hledí je také šroubek, který zabraňuje vyjetí stavítka ze základny hledí. Typické pro karabinu m/94 je umístění otočného čepu základny hledí v zadní poloze (stejně jako například u argentinské karabiny 1891 nebo chilské pušky 1895), novější mauserovky mojí čep umístěn v přední části hledí. Muška je trojúhelníkového tvaru, respektive tvaru otočeného písmene „V“

 

Hlaveň

skládá z se pěti částí – hlaveň, základna hledí, základna mušky se šroubkem, muška a objímka předpažbí. Délka hlavně karabiny je 45cm (17,71 palce) se stoupáním 1:7,9

 

Závěrový systém

pouzdro závěru nese označení WAFFENFABRIK MAUSER OBENDORF A/N 1895 se sériovým číslem 2635. Za zmínku nepochybně stojí, že pouzdra závěrů byly konstruovány na tlak 44.000psi. Pouzdro záveru má stejně jako pažba dodatečně vyfrézovaný výřez pro palec na levé straně, tak aby mohl být použit nabíjecí pásek pro urychlení nabíjení zbraně. Tento systém byl do pouzder závěrů implementován až v roce 1896, do této doby pouzdra závěrů výřezy neměla a výřezy byly dodělávány dodatečně. Všechna pouzdra závěrů Švédských zbraní jsou vesměs identická, liší se pouze značením. Rok uvedený na pouzdře závěru značí rok výroby dílu, nikoliv kompletaci celé karabiny. Na poudře závěru nejsou uvedeny iniciály inspektora, jak je to u Švédských zbraní obvyklé. Tento standard byl zaveden až po roce 1896. Z technického hlediska je pouzdro závěru 221mm dlouhé a jeho průměr je 33mm. Barva pouzdra závěru je tmavě šedá až černá. Na levé i pravé straně pouzdra závěru se vyskytuje dvojice inspekčních značek v podobě korunek. Závěr je stejného číslování jako pouzdro závěru, na kuličce kliky závěru je vyraženo číslo 635. Závěr a všechny jeho součásti jsou ponechány v barvě kovu s vysokým leskem. Závěr se skládá z těchto součástí: závěrnice (tělo závěru), vytahovač, úderník, bicí pružina, pojistka, matice závěru a matice úderníku (a vypouštěcí díl jako vertikální výstupek na matici úderníku sloužící k vypuštění bicího mechanismu). Závěr má dva uzamykací ozuby. Klika závěru je ohnutá dolů (v zavřené poloze), nikoliv rovná. Původní verze závěru neměla žádný plynový kanálek, první plynové kanálky byly použity až v roce 1896. Pomocí kanálků byl řešen odvod horkých plynů například v případě prasknutí nábojnice nebo proražení zápalky. Pro zajímavost, toto řešení si nechal patentovat Paul Mauser 12. března 1896, číslo patentu #120.477. Tento kanálek byl do těla závěru dodělán na mé zbrani dodatečně. Jeho pozice je na druhé hodině při zavřeném závěru, čili orientován je mimo pouzdro závěru. V roce 1905 rozhodli Švédové o implementaci druhého plynového kanálku na deváté hodině, na mé zbrani byl zpětně dodělán taktéž. Plyny jsou pomocí tohoto druhého kanálku odváděny do pouzdra závěru. A jelikož karabina nemá odfuky/provrtané díry v pouzdře závěru, jsou pak dále částečně odvedeny směrem do obličeje střelce a také do oblasti nábojové schránky. Není tak úplně dobré nechávat při střelbě ruku zespodu na schránce z důvodu možného poranění ruky. Na některých závěrech se vyskytuje i třetí kanálek, moje zbraň ho však nemá

 

zkušební model, m/93

koncepčně vychází ze španělského mauseru 1893. V Mauseru Obendorf bylo vyrobeno 52 kusů s výrobními čísly 1-52. Na pouzdře závěru má zbraň pouze výrobní číslo, bez uvedení výrobce nebo data výroby

 

verze bez uchycení bajonetu, m/94

mezi lety 1914 a 1950 bylo více než 75% karabin konvertováno pro uchycení bajonetu, na verzi m/94-14. Tyto zbraně byly na začátku padesátých let dovezeny společností „Pasadena Firearms and InterArms Co.“ do USA a Kanady a prodávány společností „Golden State Arms“. Charakteristickým znakem této zbraně bylo prodloužení ústí hlavně o 0,3 palce z důvodu požadavku na minimální délku hlavně 18 palců vynucenou tehdejšími federálními zákony. Hlaveň zbraně byla kratší o 0,29 palce oproti požadavku osmnácti palců

 

vzor m/94-96

jediným rozdílem mezi karabinou m/94 a m/94-96 je umístění předního a zadního oka popruhu z levé stany karabiny na spodní část pro nošení přes rameno, stejně jako se nosila puška (v případě pěchoty vadil příčnému nošení zbraně přes záda ruksak). Počty vyrobených kusů nejsou mně známy. Všechny tyto zbraně byly vyrobeny ve společnosti Carl Gustaf. Karabiny m/94-96 byly určeny pro vojenské kadety a pobřežní dělostřeleckou stráž. Mnoho z těchto karabin bylo předěláno pro uchycení bajonetu

 

“oficírská” karabina

jedná se o výrobu standardní karabiny m/94 zbraňovými důstojníky v rámci jejich tréninku v závodě Carl Gustaf. Na závěr tohoto kurzu musel vždy důstojník ručně složit zbraň, karabinu nebo pušku dle vlastního uvážení jako důkaz znalosti výrobního procesu.  A to z dílů, které sám vybral a provedl na nich inspekci. Důstojník byl oprávněn nechat si zbraň jako své soukromé vlastnictví. Zbraně jsou identifikovatelné podle jména důtostojníka na levé straně pouzdra závěru namísto sériového čísla a iniciálů jména důstojníka na dalších dílech zbraně. Občas jsou také některé díly na zbrani označeny znaménkem plus, dále také jedním, dvěmi nebo třemi číslicemi sériového čísla, následované znaménkem / a rokem, kdy byla zbraň montována. Jedná se o velmi hodnotné sběratelské kusy 

 

kammarkarabin

výstavní karabina s černě barvenou pažbou. Vyznačuje se písmenem “K” umístěným před výrobním číslem zbraně, počet vyrobených kusů je neznámý. Karabina s výrobním číslem K.91 je umístěna v muzeu společnosti Carl Gustaf ve Švédsku. Pro karabinu je určen speciální náboj, stoupání hlavně je 4x rychlejší než u standardní krabiny

 

skolskjutningskarbin

školní karabina zhotovená ke střeleckému výcviku v civilních švédských školách. Vyznačuje se písmenem „S“ umístěným před výrobním číslem zbraně, počet vyrobených zbraní je maximálně 1.200 kusů. Všechny karabiny jsou označeny datem 1901 na pouzdře závěru. V mnoha ohledech je zbraň koncepčně podobná pušce m/96 jako například uchycením řemenu na spodní strně pažby nebo rovnou klikou závěru. Nemá uchycení bajonetu

 

vzor m/94-67

modifikovaná karabina pro uchycení dásnkého bajonetu m/1867, připomínající spíše šavli. Takto upravených karabin bylo pravděpodobně méně než 100 kusů

 

INTERARMCO/G33/50

jedná se dovoz zbraní do USA společností „Interarms of Alexandria, Virginia“. A její vlastní přestavbu, jenž nemá moc společného se Švédskem a originální zbraní. Hlavně v USA se zbraně prodávají jako 100% neposkvrněný historický originál