Historie zbraně
Koncept této pistole se vyznačoval svou pověstnou spolehlivostí a nízkými nároky na údržbu. Však již od samého začátku byla pistole vyvíjena jako armádní zbraň o čemž svědčí užití závěsného oka na dně zásobníkové schránky. Bohužel však potenciál této zbraně nebyl z mého pohledu v plné míře využit a to především z důvodu použití náboje 9x23 mm. Pistole mohla dosáhnout daleko většího úspěchu a rozšíření v případě použití náboje 9mm Parbellum namísto zmiňovaného náboje 9x23 mm. Toto však neubírá nic na zajímavosti zbraně z historického hlediska a pistole Steyr 1911/1912 jsou potěchou mé sbírky. Musím upozornit, že popisy jednotlivých verzí pistolí (chilská, rumunská, rakousko-uherská) se na mém webu do značné míry shodují a to právě z důvodu vzájemně propojené historie a podobného konstrukčního řešení. Vždy se ale zaměřuji na odchylky jednotlivých modelů, jako je například jejich odlišné značení nebo počty vyrobených kusů, či datování dodávek.
Pistoli zkonstruoval roku 1909 hlavní konstruktér Štýrské zbrojovky (Österreichische Waffenfabriks-Gesellschaft) Konrad Murgthaler. A to za účasti dalších konstruktérů jako byli pánové Bachner a Jungmair. Mylně je občas uváděno, že na vývoji zbraně se také podílel český puškař Karel Krnka. Není to však pravda, štýrská zbrojovka se při vývoji nechala pouze inspirovat Krnkovým systémem uzamčení závěru. Vývoj pistole nebyl zahájen na základě podnětu rakousko-uherské armády, ale vznikla na základě interní iniciativy právě zmiňované štýrské zbrojovky jako odpověď na né příliš konstrukčně zdařilou (i když spolehlivou) pistoli M.7 Karla Krnky, která byla štýrskou zbrojovkou pro rakousko-uherskou armádu také vyráběna. Armáda měla ale v té době zaveden revolver Rast-Gasser M.98 a pistoli M.7 a o novou pistoli nejevila až do vypuknutí první světové války zájem. Což donutilo štýrskou zbrojovku nabídnout tuto pistoli i pro užití jiných armád než byla právě rakousko-uherská. Zájem projevila chilská a rumunská armáda.
Historickým milníkem v dodávkách zbraní byl atentát na arcivévodu a následníka trůnu rakousko-uherské monarchie Františka Ferdinanda d´Este (28.6.1914) a následný start první světové války. V září roku 1914 byly dodávky rumunské armádě zastaveny z důvodu užití rozpracovaných zbraní a výrobních kapacit pro potřeby rakousko-uherské armády. Značka rumunské královské koruny byla na zbraních často drastickým způsobem odbroušena. Začalo se tomu pravděpodobně dít po vyhlášení války Rakousku-Uhersku Rumunskem v srpnu roku 1916. Zavedení pistolí do rakouskou-uherské armády proběhlo v listopadu roku 1914 s oficiálním označením "9mm Repetierpistole M.12", kde M=muster(vzor) a 12=1912(model).
Systém číslování zbraní navazuje na číslování rumunských pistolí. Čili se opět jedná o bloky o počtu 9.999 kusů pistolí, vždy začínající číslem 1 a doplňkovým písmenem povýšeným pro každý následující blok zbraní. První pistolí užitou rakousko-uherskou armádou je zbraň se sériovým výrobním číslem +/-7200d. Celkový počet zbraní vyrobených do konce první světové války se odhaduje na cca 200.000 kusů a poslední výrobní číslo spadá do oblasti +/-7200x. Má zbraň pochází z roku 1916 a má výrobní číslo 6558k. Zbraně v jednotlivých letech výroby 1914-1918 byly značeny na závěrech STEYR 1914, STEYR 1915, STEYR 1916, STEYR 1917 a STEYR 1918. Pistole s označením 1919 byly smontovány po skončení první světové války.
Zajímavostí zbraně je konstrukční změna, která proběhla v roce 1916 a to zvětšení vývodky zásobníkové schránky o 2mm a to pro lepší vypouštění závěru ze zadní polohy. Má zbraň touto modifikací nedisponuje, změna byla implmentována až u zbraní s indexem "n". Velmi zajímavou oblastí mi z historického hlediska přijde ta část pistolí, které byly původně určeny pro rumunskou armádu, ale nikdy jí nebyly dodány a byly zajištěny pro potřeby rakousko-uherské armády. Jedná se o zbraně s výrobními čísly 7200d-3700e, označením STEYR 1914 na závěru a rakousko-uherskou přejímací značkou Wn orel 14. Část z nich do čísla 2000e má ještě označenou původní příslušnost zbraně pomocí rumunské králosvské koruny.
O specifikách chilské pistole vzor 1911 a rumunské pistole 1912 se zmiňuji na svém webu vždy u konkrétní zbraně.
Zajímavosti o pistolích Steyr dodaných chilské, rumunské a rakousko-uherské armádě
rozdíl mezi modelem 1911 a 1912
hlavním rozdílem mezi modelem 1911 a 1912 je provedení mušky. U modelu 1911 se jedná o pevnou mušku (provedení pro chilskou armádu). V případě rumunské objednávky a zbraní pro rakousko uherkou armádu (model 1912) došlo ke změně uchycení mušky v závěru do prizmatické drážky, čímž došlo ke zlepšení možnosti nastřelení zbraně. Muška byla taktéž vyráběna v různých výškách. Další konstrukční změnou bylo přepracování dříku pojistky, tak aby bylo možné napnout kohout v zajištěném stavu. Také došlo ke zvětšení nosu pojistky a souvisejícímu vybrání v závěru pro tento nos
patent, číslo dokumentu 333
dne 14.1.1911 byla zbraň přihlášena k patentové ochraně, přihlašovatelem byla štýrská zbrojovka Österreichische Waffenfabriks-Gesellschaft. Dnes se jedná o již zaniklý dokument, který je ale stále zveřejněn na stránkách českého Úřadu průmyslového vlastnictví pod již zmiňovaným číslem dokumentu 333. Původní číslo rakouského patentu bylo 58306, jak je zjevné z přiloženého dokumentu ve formátu pdf
použití zbraně v poválečném československu
zbraně byly vyráběny ve štýrské zbrojovce i v roce 1919 po skončení první světové války a v rámci řešení výzbrojních nedostatků nakoupilo také československé ministerstvo národní obrany 5000 kusů těchro pistolí, které úspěšně sloužily až do doby zavedení armádních pistolí vzor 24 sytému Mauser. Mimo armády byly pistole využívány i československou policií až do doby zavedení pistole vzor 27
rozdíl oproti Coltu 1911
pistole M.12 nápadně připomíná Browningovu pistoli Colt 1911. Jak dalece byl vývoj pistole ve zbrojovce Steyr inspirován americkou legendární zbraní 1911 nejsem schopen posoudit. Nicméně zásadní rozdíl mezi těmito zbraněmi vidím především v systému odemykání závěru, kdy u pistole 1911 se závěr odemyká po krátkém pohybu vzad. Díky pohyblivému řetízkovému článku pod nábojovou komorou poklesne zadní část hlavně, její uzamykací žebra vyjedou z vybrání v závěru, hlaveň se zastaví a vzad pokračuje jen závěr. Závěr rakouské pistole se na krátkou vzdálenost pohybuje také společně s hlavní, vyklouznutí ozubů na hlavni ze závěru se ale děje vlivem jejího otáčení. Jedná se o systém uzamčení závěru navržený českým puškařem Karlem Krnkou a použitým již na pistoli Roth-Steyr 1907, kterou mám také ve své sbírce
Steyr-Hahn
pistole je také často označována synonymem "Steyr-Hahn" ve smyslu kohoutkové verze (Hahn=kohoutek v německém jazyce). Pistole je vybavena externím bicím kohoutem, což je právě rozdíl oproti své předchůdkyni a to pistoli Roth-Steyr model 1907 s předepnutým bicím mechanismem
atentát na kancléře Dolfusse
pistolí byl spáchán 25. července 1934 atentát na rakouského antinacistického kancléře Engelberta Dolfusse. Průběh atentátu byl takový, že do budovy kancléřství vniklo osm rakouských nacistů a po delší honičce byl kancléř zezadu postřelen nacistickým pučistou Ottou Plannetem. Po čtyřeh hodinách smrtelného krvácení kancléř ztratil vědomí a zemřel
hodnota jednotlivých verzí pistolí
zajímavostí je sběratelská hodnota zbraní různých verzí, které vlasním (chileské, rumunské a rakousko-uherské pistole). A to především vzhledem k počtu vyrobených kusů. Navzdory tomu, že zbraní pro chilskou armádu bylo vyrobeno pouze 5.000 kusů, jsou relativně dobře dostupné ve velmi zachovalém stavu a pořizovací cena obecně nepřesáhne 10.000 Kč. Důvodem je pravděpodobně to, že zbraně v chilské armádě sloužily až do 60. let minulého století, následně byly staženy do skladů a prodány jako sběratelské kusy do Evropy a USA. Zbraní pro rakousko-uherskou armádu bylo sice vyrobeno cca 200.000 kusů, ale cena zbraně v originálním a zachovalém stavu se pohybuje až v řádu několika desítek tisíc korun (tu mou ve stavu vzhledově nové zbraně a plně originálním stavu jsem pořídil za 56.000 Kč). Tyto zbraně jsou sběratelsky mnohem více ceněné než je tomu v případě pistolí určených pro chilskou armádu a jsou také mnohem hůře dostupné. Počet zbraní dodaných rumunské armádě je cca 37.000ks a cena těchto pistolí se pohybuje kolem 15.000 Kč. Nicméně pořízení kvalitního sběratelského kusu této pistole je značně ontížné
munice
oficiální označení náboje 9x23 mm, označovaný též jako 9mm Steyr, je ostrý náboj 9mm M.12 (9mm M.12 scharfe patronne). Váha střely je 7,4 gramů. Náboje byly za první světové války vyráběny firmami Sellier & Bellot a Hirtenberger Patronenfabrik pro rakousko-uherskou armádu. Náboje také vyráběla firma Georg Roth, ale pouze pro civilní trh. Munička Sellier & Bellot se také postarala o vývoj tohoto náboje
Jednotivé vzory zbraně
první prototyp
vyznačoval se otevřeným vybráním na obou stranách spodní části závěru pro příčný klín a svislými hmatníkovými drážkami v přední části závěru za příčnám klínem
druhý prototyp
druhý prototyp se vyznačoval zesílením v přední části závěru pro umístění příčného klínu, vybrání v závěru již není otevřené
model 1911 první výrobní série
zbraň nese značení OESTERR. WAFFENFABRIK STEYR.M 1911 9m/m. Jednalo se o 700 kusovou sérii začínající výrobním číslem 1, určenou pro civilní trh a zbraně byly nabídnuty také armádě. Na pistole bylo možné nasadit pažbu. Zbraně byly vyrobeny v roce 1911
model 1911 druhá výrobní série
navazující série z roku 1912, opět s možností nasazení pažby, která již nese označení roku výroby a modelu, STEYR 1912 MOD.1911, tak jak je tomu u zbraní určených pro chilskou armádu. Zbraně vyrobeny v počtu cca 4.500 kusů
model 1911 chilské armády
zbraň určená pro chilskou armádu, vyrobená v počtu 5.000 kusů od května do září roku 1912. Má zbraň byla vyrobena v srpnu 1912 a její detailní popis je uveden na mém webu
model 1911 rumunské armády
zbraň určená pro rumunskou armádu, vyrobená v počtu 37.000 kusů v letech 1913 a 1914. Má zbraň byla vyrobena v roce 1913 a její detailní popis je uveden na mém webu
model M.12 rakousko-uherské armády
zbraň určená pro rakousko-uherskou armádu, vyrobená v počtu 200.000 kusů v letech 1914 až 1918. Má zbraň byla vyrobena v srpnu 1916 a její detailní popis je uveden na mém webu. Zbraně byly vyráběny ještě v roce 1919 po skončení první světové války
model M.12 bavorské armády
jedná se o objenávku bavorského ministerstva války z roku 1916 na 10.000 kusů pistolí, které byly vydodány v období od června 1916 do března 1917. Dále se jedná o objednávku na 6.000 kusů pistolí z roku 1918, které byly v tomto roce také vydodány a to od května do září. Další pistole nad rámec zmiňovaných 16.000 kusů vyrobeny a ani dodány nebyly a to z důvodu konce první světové války. Pistole jsou označeny rakouskými přejímacími značkami (první objednávka Wn orel 16, druhá objednávka Wn orel 18, Wn orel 17 se nevyskytuje). Vpředu na lučíku mají vyraženou pruskou orlici (naznačující majetek německého státu). Výrobní číslo zbraní je až pětimístné bez uvedení doplňkového písmena, jako je tomu v případě zbraní určených pro chilskou, rumunskou a rakousko-uherskou armádu
model s prodlouženou nábojovou schránkou
v roce 1915 byl do rakousko-uherské armády zaveden model s prodlouženou nábojovou schránkou na 16 nábojů a s možností nasazení nástavné pažby. Původně byl určen pro letce dvoumístných letadel (v době, kdy něco jako synchronizace střelby přes vertuli ještě neexistovalo a vzít si v té době do letadla pušku Mannlicher 1895 nebylo příliš praktické). Následně se tento model rošířil i do jiných složek rakousko-uherské armády
model M.12/P16
pravděpodobně první automatická pistole na světě. Po skončení první světové války byla výroba tohoto modelu pistole zakázána Versailleskou smlouvou. Zbraň měla prodlouženou zásobníkovou schránku na 16, 20 a 24 nábojů a nástavnou pažbu, upravenou z modelu 1911. Teroteická rychlost střelby dávkou byla 1.200 ran za minutu. Zbraň nebyla nikdy zavedena do výzbroje rakousko-uherské armády a zdokumentovaných je méně než 300 vyrobených kusů
model 9mm P12 (Ö)
12. března 1938 došlo k tzv. Anšlusu Rakouska k nacistickému Německu a Rakousko bylo připojeno k třetí říši. V tomto roce došlo k zavedení pistolí Steyr M.12 v počtu přibližně 60.000 kusů do složek německé pořádkové policie (německy Ordnungspolizei) a dost možná i Wehrmachtu, ale takovouto zbraň jsem nikdy nezaznamenal. Firma Mauser-Werke pro ně vyrobila v roce 1940 hlavně na náboj 9mm Parabellum (náboj vz. 08) a oficiální název této pistole zněl 9mm P12 (Ö). Ö jako rakouský, Österreich. Závěry těchto pistolí byly označeny číslicemi 08 a přejímacími značkami německé pořádkové policie nebo Wehrmachtu. V aktivní službě těchto složek zbraně vydržely až do roku 1945
