Thajská karabina Typ 91, původně určením zamýšlená výhradně jako policejní, je pozoruhodná zbraň s japonskými kořeny. Tyto karabiny vznikly úpravou japonských pěchotních pušek Arisaka Typ 38 v Královské zbrojovce v Bangkoku. Thajci v roce 1939 s nervozitou vnímali počátky druhoválečného konfliktu na evropském kontinentu a tak se snažili o rozšíření své armády a výzbroje. V roce 1940 se rozhořel jejich konflikt s Vichistickou Francií a začali zoufale potřebovat zbraně. A tak došlo mezi Thajskem a Japonskem k uzavření barterového (směnného) obchodu. Jeho výsledkem bylo, že v průběhu roku 1940 obdrželi Thajci od Japonců výměnou za rýži a materiál pro japonskou zbrojní výrobu lehké tanky Typ 95 Hago, těžké kulomety Typ 92 a protitankové pušky Typ 97. A 25.000 kusů pěchotních pušek Arisaka Typ 38 od výrobců Kokura a Nagoya Arsenal, které byly odebírány přímo z výrobních linek. Japonci pěchotní pušky přijali do své výzbroje pod označením Typ 83, které bylo odvozeno od roku 2483 dle budhistického kalendáře, odpovídající našemu roku 1940.
Karabiny Typ 91 již na první pohled nápadně připomínají americkou karabinu M1. Podobnost není jakkoliv náhodná, americké karabiny se do Thajska dostaly ke konci druhé světové války. Vybaveno jimi bylo odbojové hnutí Svobodní Thajci, kdy jim několik málo tisíc těchto karabin v jakkoliv neupravené podobě dodali sami Američani. Respektive jejich Úřad pro strategické služby (OSS). Odbojové hnutí se začalo formovat poté, co v prosinci 1941 Japonci napadli Thajsko. V období druhé světové války pak provádělo akce proti Japoncům na území Thajska a fungovalo jako zdroj důležitých vojenských zpravodajských informací pro spojence v regionu. Pro malé Thajce se velikostně jednalo o takřka ideální zbraň, která se těšila velké oblibě. Proto byla i samotná americká karabina M1, respektive těchto několik tisíc kusů oficiálně přijato do výzbroje thajské armády v roce 1944 pod označením Typ 87 (rok 2487 dle budhistického kalendáře). A ty sloužily v thajské armádě s úspěchem po mnoho dalších let.
Po skončení druhé světové války Thajci zatoužili po dalších karabinách M1 pro pohraniční policii a jiné polovojenské policejní jednotky. K žádné další dodávce karabin od Američanů ale nikdy nedošlo. Jednak byli Thajci tou dobou finančně dost vyčerpaní, ale především měly výrobní linky na výrobu karabin v USA po skončení války odstávku. Čeho měli ale Thajci hodně z vlastních zdrojů byly pušky Typ 83 a Typ 38 po kapitulujících Japoncích. A tak se Královská zbrojovka v Bangkoku chopila výzvy a vytvořila vskutku unikátní karabinu, lehkou ruční zbraň pro policejní jednotky, vážící 2,96 kg. Váhově byla přibližně na půl cesty mezi americkou karabinou M1 (2,52 kg včetně zásobníku) a japonskou karabinou Arisaka Typ 38 (3,38 kg). Váhy vychází z mého vlastního vážení, všechny tři uvedené zbraně mám ve své sbírce. A jelikož byla od začátku zamýšlena jako policejní, neměla karabina Typ 91 narozdíl od té americké možnost uchycení bajonetu, což bylo příslušenství ryze vojenské povahy.
Karabina má vrchní straně pouzdra závěru vyraženo logo Královské thajské policie, zobrazující zdobený štít s mečem v pozadí. Nad ním je vyraženo modelové označení karabiny "91" a pod ním sériové číslo "82", oboje v thajštině. Modelové označení 91 vychází obdobně jako u jiných siamských či thajských zbraní z budhistického kalendáře, kde budhistický rok 2491 přísluší našemu roku 1948 a indikuje rok přestavby pušek Arisaka na karabiny. Všechny karabiny s logem policie se pohybují v rozsahu sériových čísel 1-1000. Na levé straně pouzdra závěru Thajci ponechali vyražené sériové výrobní číslo 24010 původní japonské pěchotní pušky Arisaka Typ 38, pocházející z 25.série výrobce Kokura Army Arsenal. A to společně s logem Kokury, označením série a japonskou finální inspekční značkou. Puška byla v Kokuře vyrobena v roce 1940 a v této sérii jich bylo vyrobeno přibližně sto tisíc kusů.
Karabina si ponechala původní japonskou ráži 6,5 mm Jap. Od americké karabiny M1 si ale důsledně převzala pro ni charakteristický způsob uchycení ponosového řemenu. V zadní části pažby byl vyříznut otvor pro jeho uchycení za pomocí olejničky a na levou stranu hlavňové objímky bylo přidáno oko. U původní pušky Arisaka Typ 38 se oka pro řemen nacházela na spodní straně hlavňové objímky a na spodní straně hlaviště pažby. Zadní oko včetně základny bylo na karabině Typ 91 úplně odstraněno a díry po dvou šroubech byly zaslepeny dřevěnými kolíčky. Kontura pažby je velmi podobná americké karabině a to včetně typického zakulacení předpažbí vpředu. Mířidla zůstala původní z pušky Arisaka, čili překlápěcí rámečkové hledí stavitelné v rozsahu 400-2400 metrů a muška obráceného tvaru "V" s chrániči na bocích. Ponecháno úplně beze změny zůstalo také pouzdro závěru a dílčí úpravou prošel závěr. Jediným rozdílem oproti pušce Arisaka bylo, že Thajci ohnuli kliku, která při uzamčeném závěru směřuje v podstatě kolmo dolů. Karabina je vybavena typickou japonskou prachovou krytkou závěru. Povrchová úprava zůstala taktéž původní z originálních japonských pušek, čili modření. Pouze pozměněné díly byly dodatečně předmodřeny.
Ideálně by se mělo číslo závěru shodovat s číslem vyraženým na pouzdře, jako tomu bylo u japonských pušek. Ale na dochovaných karabinách tomu tak ve většině případů není. Stejně tak ani moje karabina nemá sčíslovaný závěr. Zjevně Thajci používaly na výrobu karabin díly z různých pušek. Ale asi ne jenom výhradně z různých pušek Typ 38 a 83, ale i z úplně jiných typů japonských pušek. Dočetl jsem s o dvou bizardních karabinách, kdy jedna vznikla modifikací Typu I a u druhé byla pažba vyrobena z pažby Typu 44, což byla karabina pro kavalérii s integrovaným sklopným bodákem. Klika závěru má u mé karabiny na spodní straně vyražené číslo 129. Při jejím detailnějším prostudování však na její vrchní straně nalezneme také č. 82 v thajštině, stejně jako je tomu na vrchní straně pouzdra závěru. Evidentně Thajci závěr s pouzdrem dodatečně sčíslovali.
Hlaveň vznikla zkrácením z japonské dlouhé pušky ze 794 mm na délku, která se u dochovaných karabin různí. U té mojí vychází přibližně na 420 mm. Hlaveň má 4 vrcholový pravotočivý polygonální vývrt. Občas jsou sběrateli hlavně japonských pušek a karabin Arisaka Typ 38 považovány za nadměrně opotřebené, ale jedná se o polygonální vývrt. Ten byl sice náročnější na výrobu, ale zase vykazoval delší životnost. Po sejmutí hlavňové objímky a vrchní části předpažbí je viditelný skok, kdy Thajci necelou polovinu hlavně směrem od ústí zeslabili a to z důvodu snížení hmotnosti. Na upravené části hlavně je viditelné přemodření. Délka záměrné po zkrácení hlavně na mé pušce činí 345 mm. Taktéž pažba vznikla zkrácením z původní pušky. Navíc v hlavišti v místě botky byla její výška snížena z původních 120 mm na 101 mm. Na dochovaných karabinách je vidět, že docházelo k úpravám jak dvoudílných originálních pažeb vyskytujících se na puškách Typ 38, tak i k úpravám repasovaných jednodílných pažeb thajského původu pušek Typ 83. Na mé karabině je původní dvoudílná japonská pažba a na jejím předpažbí jsou vidět zbytky úchopových drážek původní zbraně. Opět i botka se předělávala z původních pušek a kromě zmenšení byla i ztenčena. Uchycena byla nově za pomoci dvou horizontálních šroubů, kdy u Arisaky Typ 38 byl jeden fixační šroub horizontální a druhý vertikální. Díra v pažbě na místě původního vertikálního šroubu byla zaslepena dřevěným kolíčkem. Zjevným problémem bylo, že ve zbrojovce v Bangkoku nebyli asi příliš obeznámeni s konstrukcí dvoudílných pažeb japonských pušek. Bajonetový či rybinový spoj pažby byl u pušek Arisaka Typ 38 fixován horizontálním i vertikálním šroubem botky, čili každý ze šroubů byl vrtán do jedné části pažby. Dále pak předním šroubem u základny oka ponosového řemenu, který procházel oběma částmi pažby. Posledním šroubem, který spoj dvoudílné pažby fixoval byl šroub vyztužovací manžety v krčku pažby. A jelikož Thajci vrchní šroub botky a šroub základny oka řemenu v konstrukci vypustili, tak je na mé karabině vidět, jak se pažba v zadní části v rybinovém spoji téměř rozpadá. U originálních japonských pušek se nic takového neděje. Stejně tak jsou na pažbě viditelné i další praskliny v zadní části hlaviště, což souvisí s tím, že japonská dřeva nebyla nikdy moc pevná. Hlavňové objímky nepocházely z orginálních pušek, ale byly nové thajské výroby.
I když byla karabina původně určena pro užití výhradně thajskou královskou policií, tak po ní následovala verze pro armádu. A došlo ke změnám v konstrukci i designu. Policejní emblém byl nahrazen stylizovaným znakem zobrazující mythologickou vrhací zbraň s kruhy uprostřed, tzv. Chakrou. Soustředné kruhy jsou dodnes symbolem thajské armády. A z pouzdra závěru zmizelo označení typu "91". Původní japonské značení bylo na vojenských karabinách také zcela odstraněno. Z konstrukčního hlediska bylo největší změnou zkrácení hledí. Původní hledí pušek Typ 38 bylo rozříznuto na 3 díly, prostřední část byla vyhozena a zbývající dva díly byly opětovně svařeny k sobě. Nově vytvořené hledí svým vzhledem připomínalo to na karabinách Typ 38. Obdobným způsobem musela být zkrácena i základna hledí. Kliky závěrů byly ohnuty taktéž směrem dolů. V pažbě pod klikou závěru přibylo vybrání nápadně připomínající vybrání Mauseru 98k. Předpažbí obou karabin je také odlišné, vojenská karabina má vybrání pro prsty pro lepší úchop (kratší než u pěchotních pušek Typ 38). Zakončení předpažbí před hlavňovou objímkou je u policejních karabin, jak již bylo zmíněno kulaté, u vojenské karabiny je spíše kolmo seříznuté. Zajímavostí zůstává, že Thajci se nijak nezatěžovali úpravou cejchování hledí zohledňující balistiku zkrácených hlavní, což se týkalo policejních i armádních karabin. Sériová výrobní čísla armádních karabin se pohybují od čísla 1000 až přibližně do sériového čísla 2300. Policejní verze karabiny je obecně sběrateli označována jako RTP, vycházející z anglických slov Royal Thai Police. Armádní verze je dle stejné logiky označována jako RTA, Royal Thai Army. Ve sbírce mám pouze policejní karabinu RTP, vojenskou karabinu RTA nikoliv.
Celkovou délku svojí policejní karabiny jsem naměřil 906 mm. Z analýzy dochovaných kusů ale vyplývá, že co kus, to originál, kdy celkové délky se pohybují od 865 do 962 mm. Cílem Thajců vyrobit lehkou ruční zbraň, kterou by mohli příslušníci policejních jednotek snadno nosit. Což se jim povedlo. A to, že byla každá puška jiná je zjevně příliš netrápilo. Navíc si za základ vybrali jednu z nejlepších konstrukcí armádních pušek počátku 20. století, Arisaku Typ 38. I v dnešní době po sedmdesáti pěti letech dokáží karabiny Typ 91 střílet přesně a spolehlivě, bez pochyby sloužily u thajské policie se ctí. Když jsem si karabinu v roce 2016 kupoval, tak bylo zmapováno v odborné literatuře jen 5 kusů policejních karabin a bylo obtížné o nich vůbec získat nějaké bližší informace. Dnes se lze již občas s nějakou tou policejní karabinou setkat v evropských aukcích, ale vzhledem k počtu vyrobených kusů cca jeden tisíc se vždy bude jednat spíše o raritu.
Thajská karabina typ 91 (RTP - Královská thajská policie)
